Joe Lieberman prohrál demokratické primárky v Connecticutu

Připomeňme, kdo je vlastně Joe Lieberman. Nejvíce se proslavil jako kandidát na viceprezidenta v roce 2000. Když si ho tehdy demokratický kandidát Al Gore vybral, bylo to překvapení. Ještě nikdy totiž nezískal tak vysokou pozici politik z židovské komunity. Joe Lieberman patří navíc k ortodoxním Židům a zastává postoje, jež jsou blízké spíše republikánům než demokratům. Je například tvrdým kritikem vulgarismů a obscénních sklonů Hollywoodu. Přitom Hollywood tradičně podporuje demokraty. Dobře se ví i o tom, že rodiče Liebermanovy manželky přežili holocaust a jeho tchán se stal v Americe rabínem. Proč si Al Gore vybral Liebermana, to je zřejmé. Chtěl získat hlasy jak židovské komunity, tak křesťanské pravice, která dává důraz na morálku.

Jenomže Al Gore volby těsně prohrál. Nekonečné přepočítávání hlasů na Floridě ukázalo, že došlo k paradoxu, který je ve Spojených státech možný, že totiž vítězem se nestane ten, kdo získal většinu hlasů, ale ten, kdo získal většinu volitelů zastupujících jednotlivé státy unie. Vraťme se ale k nynějším primárkám v Connecticutu a poznamenejme, že Liebermanova prohra nebo, chcete-li, vítězství jeho rivala není zase až tak zdrcující. Jednak byly výsledky velice těsné a navíc účast voličů byla prachbídná. V Connecticutu to ostatně není výjimečný stav. Jenom šestina registrovaných voličů se obtěžovala přijít do volební místnosti, takže vítěz dostal ve skutečnosti pouze desetinu možných hlasů. Americké noviny Wall Street Journal nakloněné Liebermanovi na to reagovaly vtipem. Situace prý připomíná ředitele společnosti, který měl nehodu a skončil v nemocnici. Tým jeho spolupracovníků mu tam poslal květy se vzkazem: "Přejeme vám rychlé uzdravení poměrem hlasů devět ku šesti." Pro samotného Liebermana je porážka nepochybně nepříjemná, ale okamžitě oznámil, že se bude stejně ucházet o přízeň voličů jako nezávislý. Poznamenejme, že doplňovací volby do Kongresu se budou konat v listopadu a půjde v nich o každý hlas. Cílem demokratů je samozřejmě omezit silné postavení republikánů v obou komorách. Do jaké míry se dá ale chápat Liebermanova prohra jako kritika Bushovy politiky v Iráku? Přestože většina komentářů mezi tyto dvě věci dává automaticky rovnítko, je to poněkud nejistá půda. Přesněji řečeno, Liebermanovy postoje vůči Iráku sehrály nepochybně důležitou roli, ale nejsou jediným trnem v oku demokratů. Navíc výsledek ještě neznamená, že se v listopadu do Senátu nedostane. V Connecticutu se utká s nynějším vítězem Nedem Lamontem a republikánem Alanem Schlesingerem. Ten se všeobecně považuje za slabého kandidáta, takže věci se ještě mohou zamotat. Mimochodem podle některých spekulací se republikáni pokusí přesvědčit svého kandidáta, aby odstoupil ve prospěch někoho silnějšího, což by mohlo rozbít tábor demokratů. Takže do listopadu je daleko a semlít se může ještě leccos.

Zajímavé je, že Joe Lieberman, který klade silný důraz na osobní víru v Boha, patří filozoficky k vyznavačům Manifest Destiny , v Americe jsou to lidé přesvědčeni o výjimečnosti své země. Někteří v ní vidí jakýsi Boží nástroj k prosazení vyšších cílů, jiní tvrdí, že Amerika je prostě pokračovatelkou velkých západních říší, jež začaly antickým Římem a pokračovaly britským impériem. Podle těchto lidí mají Spojené státy zodpovědnost za světové dění a musí se angažovat v místech konfliktů stejně jako prosazovat demokracii a svobodu na jiných kontinentech. K tomuto názoru se nepřímo hlásí i současný prezident George Bush, zastávali ho ale v minulosti demokratičtí i republikánští prezidenti, od Roosevelta, přes Kennedyho, až po Reagana. Z těchto kořenů vyrůstají Liebermanovy postoje k Iráku nebo k Izraeli, stejně jako k vnitřním záležitostem v Americe a také jeho spolupráce v mnoha oblastech s republikány. Zdá se, že listopadové doplňovací volby budou tedy v Connecticutu velice zajímavé a co se týče kritiky občanů vůči válce v Iráku, bude výpovědní hodnota těchto voleb podstatně vyšší než výpovědní hodnota nynějších demokratických primárek. Bez šancí Joe Lieberman rozhodně nebude.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .