Jiří Stránský: Stařec a smrt

Baladická novela Jiřího Stránského (*1931) s názvem Stařec a smrt líčí několik posledních týdnů života jednadevadesátiletého Vildy. Starý muž má hluboké životní zkušenostmi z komunistických lágrů i nacistické vyšetřovací vazby, a přesto se těžce srovnává s vdovectvím po pětašedesátiletém manželství, s malichernými i vážnými spory rozsáhlé rodiny i s povinností předat zkušenosti své a svých kamarádů z lágrů dalším generacím.

Je moudrý na to, aby lkal nad svým osudem, vede-li se mu v závěru života více než skvěle, ale materiální statky, jimiž nepohrdá, nebyly nikdy jediným smyslem jeho života. Více ho trápí, že je postupně opouštěn svými vrstevníky, a zejména mu chybí jeho milovaná žena Milka, s níž vede ve své mysli neustálý dialog, je-li konfrontován nejen s drobnými selháními paměti, ale zejména s proměňujícím se světem okolo sebe.

Základní vyprávěcí proud posledních dnů vdovce Vildy Stránský neustále rozvíjí četnými odskoky k drobným i větším rodinným událostem, k setkáním s mukly z lágrů a ke komentářům přítomného stavu společnosti, protože jednadevadesátiletý Vilda zdaleka nerezignoval na své kriminálem prověřené životní pravdy a zásady.

Osmidílná četba na pokračování se proto soustředí na základní dějové proudy Stránského novely – vztah k mrtvé manželce Milce, vnučce Aničce a jejím synům, ke kamarádům z lágru a k milostnému vzplanutí Vildova dvorního taxikáře k osobité dívce Modřence. Ač baladický žánr naznačuje, že příběh končí Vildovou smrtí, nejde o příběh tragický, ale spíše útěšný – starcovy životní hodnoty a cíle žijí dál v jeho blízkých, zejména ve vnučce Aničce.