Jiří Stránský: Populismus

Bylo čemu. Když se mi rádio spustilo, hovořili zrovna o výzkumu amerických vědců, z kterého vyplývá, že mezi manažery a politiky je větší procento psychopatů než mezi vězni. A s úsměvem (jak bylo slyšet) zařadili mezi politiky nebezpečné svému okolí i pár současných vysoce postavených politiků českých. A že - a zase citovali ony Američany - by mohli být pro některé slabší povahy ve svém okolí dost nebezpeční i pokud jde o tělesné zdraví, nejen duševní.

Zajímavé to bylo spíš kvůli vzdělanosti debatérů, která jim dovolovala pohlížet na pinožení oněch politiků s nadhledem. Druhým bodem té debaty však byl populismus, a to bylo mnohem lepší. Co vlastně způsobí, že takovému člověku-populistovi naslouchají masy lidí s otevřenými pusami, věří i naprostým blbostem a co hůř - jsou ochotni poslušně vykonat jakékoliv rozkazy? Možná proto o populistech jedna z dam hovořila jako o Hitlerových dětech, a neměla onomu hejtmanovi za zlé, že citoval Hitlera, ale že se choval jako absolvent Hitlerovy vysoké školy populismu.

Jeden její kolega se jí to snažil vyvrátit: říkal, že každý, kdo vyrostl za komunistického totáče a ještě víc ten, kdo za totáče vystudoval, do sebe vstřebal i všechny fáze a nuance populismu, který - vlastně - byl nejmenovanou, ale nedílnou součástí vyučovaného marx-leninismu. Součástí nejdůležitější. Už Machiavelli, patron nejen politologů, ale i populistů, řekl, že se populismus svému poslání zpronevěří v okamžiku, kdy se zasnaží hovořit pravdu. Pak debatě vypršel čas a že pokračování příště. Nastal čas přemýšlení.

Mám rád Francouze. Až na Sarkozyho, ale ten je stejně z maďarského grófského rodu a podle toho se taky chová. Francouze mám rád mimo jiné proto, že i oni si užili s populisty své. A nejen během svých dvou slavných revolucí. Machiavelli taky řekl, že nejhorší populista je ten, který svým následovníkům sice správně slíbí nemožné, ale pak se to nemožné snaží uskutečnit i za cenu potoků krve. Jako Napoleon. I když my Češi a ještě víc Moravané zase tolik proti němu nemáme. Spíš naopak. Díky němu se do naší krve dostala provensálská, gaskoňská, bretaňská i normanská krev, která trochu vyčistila tu naši holubičí a služebnou, v níž té keltské bylo tak poskrovnu, že radši dřímala.

Bratři (či spíš soudruzi) z východu nám ji sice párkrát povypustili ze žil, ale hodně jí tam ještě zůstalo a v dějinách našich posledních devadesáti let to alespoň pár lidem umožňovalo se šprajcovat, a za druhé světové války dokonce tisícům postavit se i mistrovi všech populistických mistrů Hitlerovi.

O to míň chápu, že navzdory poučení a vyučení dvěma totalitami skáče i teď tak velká část našich bližních na špek novodobým populistům. Kteří jsou tak jednoduše rozeznatelní, byť oblečeni do slušivých demokratických oblečků. Samozřejmě je to i proto, že - především starší generace - nic jiného než populismus nepoznaly, a světlé zítřky s občasnými banány a nějakým podpultovým zbožím byly pro ně alespoň nějakou jistotou. Na rozdíl od současné krizové, ne-li přímo recesní kritické nejistoty, která některým - zatím potichu - začíná slibovat, že z krize vzešlí proletáři by se už brzy mohli spojit.

Proto mi dovolte nakonec pronést výzvu: nuž vzhůru, psanci této země, nuž vzhůru, Hitlerovy děti, za svými novými vůdci. Amen. Hezký den s upozorněním, že populisté jsou nebezpečnější než odhozená banánová slupka.

Autor je spisovatel