Jiří Stránský: Komunisté

7. únor 2019

Všechny vás zdravím – myslím ty, co o mně aspoň něco vědí.

Ne však ty, co mě znají jen ze spisů StB a občas mi pošlou anonym, že tenkrát na začátku 60. let, kdy nás nějak museli pustit, nás radši měli pověsit. A podepisují se jako spravedliví.

Jiří Stránský: Zdi a ostnaté dráty na hranicích

03573399.jpeg

Dobrý den všem, co poslouchají a jako já vědí, že se nám od loňského slunovratu prodloužil den už málem o půl hodiny.

Začal jsem radši takto, aby všem bylo od začátku jasno, že pro mě jsou papaláši komunistů, a nejen papaláši, stejně zločinní jako jejich ideologie označená naší (po 42 lidově demokratických letech) až naivní a křehkou demokracií za ideologii hodnou trestu stejně, jako ona ideologie Hitlerova. A nikoho při té euforii nenapadlo, že se týká i těch, kdo ji prováděli.

Díky těm, kteří s nimi celá ta léta spolupracovali a klaněli i proto, že mohli dostat výjezdní doložku na Západ. Nebo s nimi měli podepsanou udávací spolupráci, aby se jejich děti dostaly na vysokou.

Pár zkušených se sice pokoušelo uplatnit návrh, aby tahle zločinná strana byla postavena mimo zákon, ale jiní zkušení připomínali, že by se z nich mohla stát ona rudá brigáda, co nedlouho předtím vraždila v Západním Německu.

Nenažranost a touha se mstít

Kvůli jiným starostem jsem tehdy netušil, že mí spoluobčané měli – a pořád mají podle nebožtíka Ludvíka Vaculíka (ač dlouholetého člena KSČ) za těch 42 let navždy zkažené mysli. Že vlastně v té nově narozené demokracii byla takzvaná demokratická většina svým způsobem ráda, že se hodně důležitých bývalých komunistů stalo členy pravicových stran. A dokonce to dotáhli až na ministry.

Jiří Stránský: Jak a proč si Babiš s Kunderou padli do oka

Milan Kundera: Umění románu

V sobotu 10. listopadu jsem s potěšením sledoval, jak premiér oznamoval nejen Paříži, ale i všem Čechům, jak nabídl Milanu Kunderovi české občanství.

Takže jsou komunisti už pár let parlamentní stranou a hotovo. Sice s éčkem, jak zní dánská zkratka pro extremismus - možná je tak značená ve spisech i u nás, ale o tom vlastně nikdo neví, jelikož to patří do seznamů komunistických utajení a pan kancléř pana prezidenta nepochopil, že do toho ne že měl, ale neměl, či spíš nesměl šťourat a radši měl nechat slova tiskovému mluvčímu, který předtím byl komunistickým redaktorem komunistických HALÓ NOVIN a jako správný komunista a ještě k tomu redaktor to všechno ví mnohem líp.

Teď konečně můžu říct, proč tohle všechno píšu a zrovna v glose, i když své glosy mnohem radši říkám – naučen a poučen Karlem Čapkem – s vědomím, že můžou být ostré, někdy ironické, jindy satirické či sarkastické, ale pokaždé laskavé, aby si i čtenář (v mém případě i posluchač) byl jistý, že laskavost je jednou z nejlepších vlastností našich srdcí, hlav, duší.

Jiří Stránský: Nejjednodušší je pravda, proto se tak dobře pamatuje

Srpen 1968

Asi vás většinu zklamu, ale na to, jak málo uplynulo času od 21. srpna, nikdo z nás nemá dost odstupu, aby si myslel něco jen svého.

Která však nefunguje na půdě zloby a vydírání a nenávisti ke všem, kdo jsou jiní díky kruté sestře nenávisti – ZLOBĚ.

Už brzy bude končit sedmé desetiletí od mého zatčení na začátku 50. let minulého století. V té době dokončoval svůj trest na lágru Všebořice můj otec za to, že byl tak fikaný (jako třeba jeden doktor Filip), že vůbec nebylo možno mu něco dokázat, a proto byl odsouzen (bohužel pro soudruhy) jen na dva roky. A na další dva roky jako dřevorubec na kácení lesa tam, kde později byla proti Západu vybudována železná opona plná ostnatých drátů a mnohdy i nabitá elektrickým proudem.

Když ale komunisti znovu přišli s tím, že církevní restituce se musí zdanit a nějaký Bureš jim to pochválil, nenávist se mě sice nezmocnila, ale rozhodnutí, že jim tu jejich třídní nenávist (kvůli které dovedli s laskavým slovem soudruha Gottwalda pověsit i mládence na invalidním vozíku) budu připomínat a připomínat.

Jiří Stránský

A mým jménem další a další. Aby neustále věděli, že jejich moc teď znamená jen nenažranost a touhu se mstít za to, že… Že. Oni si to neradi doplní.

A vy, co mě posloucháte, rádi. Doufám, že na slyšenou.

Spustit audio