Jiří Pehe: Společná pravidla a hodnoty evropské nelze ohýbat podle potřeb

Reakce těchto států na konkrétní závěry zprávy teprve přicházejí, ale už teď je jasné, že se ponesou ve stejném duchu jako reakce na jakoukoliv předchozí kritiku ze strany Bruselu. Evropská komise se prý plete do vnitřních záležitostí zmíněných zemí, které údajně mají výsostné právo rozhodovat o tom, jaké zákony přijímají.

Čtěte také

Jourová: Sexuální menšiny nesmí být dávány na roveň pedofilů. Konce těchto začátků jsme už viděli

Polský ústavní soud má nyní dokonce rozhodnout o tom, zda je polská ústava nadřazená evropskému zákonodárství. Mezitím se Polsko odmítlo řídit některými rozhodnutími Evropské komise. A nejnověji se odmítá podřídit rozhodnutí Evropského soudního dvora, podle něhož je v rozporu s principy právního státu existence disciplinární komory polského nejvyššího soudu.

V argumentaci středoevropských zemí, že EU nepřípustně zasahuje do jejich vnitřních záležitostí, se ovšem opakovaně rozmlžuje skutečnost, že jsou členy EU o své vůli, nikoliv z donucení. Už při vstupu se zavázaly k dodržování principů právního státu a všechny také nakonec pomohly schválit Lisabonskou smlouvu, na jejímž základě může Komise vyvolat řízení se zeměmi, které zmíněné principy porušují. Může to teoreticky vyústit až do odejmutí hlasovacích práv té které zemi.

Pohár západoevropské trpělivosti

Schválení této sankce ovšem vyžaduje jednomyslnost, což toto řízení činí do jisté míry bezzubým, pokud si nejméně dvě členské země při porušování principů právního státu takříkajíc kryjí záda.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Orbán versus Evropská unie

I proto byl při schvalování obřího záchranného balíku nově přijat i mechanismus, podle kterého lze zemím, které nedodržují společná pravidla, zastavit vyplácení dotací. Navíc už mnoho let platí, že pokud v určité věci rozhodne proti té které členské zemi Evropský soudní dvůr, lze ji až do ukončení sporného chování pokutovat.

Když tedy nyní Polsko, Maďarsko nebo Česká republika argumentují, že EU nepřípustně zasahuje do jejich vnitřních záležitostí, a odmítají se rozhodnutími Evropské komise nebo Evropského soudního dvora řídit, riskují nemalé finanční sankce. Unie je jako pečlivě sestavený a vyladěný obří stroj bez emocí. Po kroku jedna následuje v případě, že krok jedna nesjednal nápravu, krok dvě. A pak případně další.

Polský ústavní soud samozřejmě může v rozporu se vstupní smlouvou přijmout rozhodnutí, že polské zákony a ústava jsou nadřazené evropským. Maďarsko může tvrdit, že jeho legislativa diskriminující sexuální menšiny nebo útočící na neziskový sektor je jeho věcí.

A český premiér Andrej Babiš (ANO) může opakovaně útočit na Komisi a Evropský parlament, že se nepřípustně vměšují do našich vnitřních věcí, když kritizují jeho o konflikt zájmů.

Čtěte také

Karel Barták: Viktor Orbán se pro EU stává skutečným oříškem, tím spíš, že jeho vliv sílí

Zmíněné země ale mají nakonec jen dvě možnosti. Buď mohou z EU vystoupit, a pak si jejich vlády opravdu mohou dělat, co chtějí, anebo budou čelit nemalým finančním sankcím a dalším postihům ze strany exkluzivního klubu, do nějž dobrovolně vstoupily.

Pokřik maďarských, polských a českých vládních politiků i představitelů euroskeptických i protievropských stran na tom nic nezmění. Rétoriku, že pravidla hry, která Brusel vynucuje, nejsou prý zase až tak jasná a my máme právo je interpretovat podle svého, evropský Západ, odkud k nám plynou stamiliardy, stále více odmítá dokonce i jen poslouchat.

Jiří Pehe|foto:Luboš Vedral

I proto by neměli politici v našem regionu brát na lehkou váhu nedávná slova nizozemského premiéra Marka Rutteho na summitu EU, že pokud Maďarsko bude přijímat zákony jako ten nedávný, diskriminující sexuální menšiny, mělo by raději vystoupit z EU.

Zdá se, že pohár západoevropské trpělivosti s naším regionem začíná přetékat. Brusel má nyní k dispozici i bolestivé finanční sankce.

Autor působí na New York University Prague