Jiří Paroubek bouchnul do stolu

Některé okolnosti skutečně naznačují, že by sociální demokraté mohli být v této souvislosti vydíratelní. Kolem privatizace existuje totiž celá řada nejasností a podezření z korupce je rovněž velmi silné. Vzhledem k blížícím se volbám a možnému pokračování celého skandálu je Paroubkova nervozita pochopitelná.

Tvrdý výpad na adresu lidovců však není příliš na místě. Hlavně kvůli tomu, že žádná komise zatím nevznikla a podle všeho hned tak vytvořena nebude. Navíc lze pochybovat o tom, že by komise něco převratného zjistila. Když se k tomu přidá Paroubkův argument, že lidovci o svém postoji k vyšetřovací komisi neinformovali na koaličním jednání, je zřejmé, že tento spor je pouze zástupný.

Ve skutečnosti se hraje o co nejlepší výchozí pozici před volbami. Proto se Paroubek příliš nerozpakuje konzultovat některé kroky s komunisty, aniž by o tom dopředu informoval koaliční partnery. Takže rovněž oni by mohli na adresu sociální demokracie adresovat výčitky o neseriózosti koaličního partnera. Paroubek si totiž dobře spočítal, že některé zákony se mu ve sněmovně podaří prosadit pohodlněji s komunistickou podporou. Jde například o zákoník práce, o majetková přiznání, nebo o nejrůznější sociální zákony.

Většinou z nich může získat body u levicově orientovaných voličů, takže komunistům by nemělo dělat problém je podpořit. Naopak lidovci ruku pro zvednout příliš nechtějí, protože z dlouhodobého hlediska nejsou zmiňované zákony přínosem pro rozvoj českého hospodářství. Zároveň však lidovci nemají zájem na odchodu z vlády. V předvolební době by to pro ně nebylo výhodné.

Kabinet má nejrůznější nástroje jak si kupovat přízeň voličů. Takže KDU-ČSL by se o tuto výhodu vůči opozici nerada připravila. Proto lidovci příliš proti koordinovanému postupu socialistů a komunistů neprotestují. Naopak musí počítat s tím, že levicová spolupráce se bude stupňovat a že tlak na menší koaliční partnery bude zesilovat. Tím spíš, že vše nasvědčuje tomu, že Miroslav Grebeníček v nejbližších dnech skutečně odejde z čela KSČM. I když se na politice komunistů nic zásadního nezmění, bude podle všeho nová tvář včele strany přijatelnější pro určitou část voličů. Tím získá Paroubek větší šanci pro těsnější spolupráci s komunisty, aniž by tím riskoval odliv voličů. A protože sociální demokraté už mají zkušenost s menšinovým vládnutím, mohou podlehnout pokušení se k němu ještě před volbami vrátit. Podle nejrůznějších náznaků se totiž komunistům přímo do vlády nechce. Zároveň několikrát opakovali, že by jim podpora sociálně demokratické menšinové vlády nebyla proti srsti.

Pokud socialisté podobnému pokušení přece jenom odolají, mohou se k němu vrátit po volbách. Vzhledem k vývoji volebních preferencí by tato varianta mohla v příštím roce nastat. Takže Paroubek si momentálně ostré výpady na adresu lidovců může dovolit, aniž by cokoli riskoval. U části voličů si posílí pověst rázného premiéra, který se nenechá vydírat. Zároveň potěší ty své stranické kolegy, pro které jsou lidovci jako koaliční partneři jen těžko stravitelným soustem. V neposlední řadě pak dává veřejnosti najevo, že některé zákony musí tvrdě probojovat i navzdory odporu koaličních partnerů. To všechno se může promítnout do růstu voličské přízně.

Pokud Paroubkovi bude podobná taktika vycházet, nelze vyloučit, že by se po volbách nemusel stěhovat ze sídla vlády. V premiérském křesle by se mohl usadit s podporou komunistů. Vývoj posledních dnů naznačuje, že na této variantě sociální demokraté usilovně pracují a že ji vlastně už v některých fázích testují.