Jiří Leschtina: Zlé časy a jak jim čelit

Na druhou stranu škody, které může způsobit zemi vláda hnutí ANO, vydaná do rukou komunistů a bizarní změti odpadlíků a okamurovských záloh, nejsou nezvratné. A další vyhrocení politické situace může vést ke katarzi a vyjasnění pozic. A také ke zvýšení tlaku na předvolební spojenectví demokratických stran ve jménu nápravy napáchaných škod.

Čtěte také

Když ČSSD opustí vládu, může mít koalice Zeman-Babiš až 100 poslanců. Prašílené, varuje komentátor Honzejk

Stojí za to střízlivě a bez iluzí přemýšlet o tom, co nás čeká v případě poloprezidentské vlády s premiérem drženým v hradním šachu.

Premiér v šachu

Miloš Zeman určitě nepromešká příležitost dostat pod kontrolu ministerstvo zahraničí. Což se projeví výrazným posunem české zahraniční politiky k mocenským zájmům Ruska a Číny, do nichž nás už dnes Hrad přičinlivě zaplétá.

Pokud prezident prosadí svého „odborníka“ i na ministerstvo vnitra, můžeme čekat útok na vedení Bezpečnostní a informační služby a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ale také obsazení klíčových pozic v policejním aparátu. Zvláště pak nad útvary zaměřenými na vyšetřování hospodářské kriminality a korupce.

A protože už má Zeman svou ministryni spravedlnosti, nelze vyloučit odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a následné čistky pod novým šéfem žalobců. Tady by se zájmy Hradu a trestně stíhaného a možná brzy obžalovaného premiéra jistě shodovaly.

Čtěte také

Petr Hartman: Ve sporu se Zemanem má Babiš v ruce účinnější zbraň než kompetenční žalobu

Stejně jako ve snaze o ovládnutí veřejnoprávních médií, která leží v žaludku nejen Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, ale i Tomiu Okamurovi, Vojtěchu Filipovi, Václavu Klausovi mladšímu a dalším možným podporovatelům staronové vlády ve Sněmovně.

Celkově tedy mohou nové mocenské poměry vést k dalšímu oslabování právního státu a k posilování autoritářských, nacionalistických i xenofobních tendencí ve vládní politice.

Látání trhlin demokracie

Právě takové přitvrzování ale spolehlivěji vyvolá silnější vlny občanských protestů, než jaké jsme zažívali. A není tak jisté, že zejména všichni poslanci Babišovy strany vydrží tlaky veřejnosti a budou stát do roztrhání těla za svým předsedou, který na rozdíl od nich už nemá co ztratit.

Čtěte také

Ondřej Konrád: O Šmardu a resort kultury přece nejde

Ale hlavně – utahování šroubů ve vládní politice, její přibližování k východním despociím by bylo silným podnětem demokratickým stranám, aby se spojily a šly do voleb společně. Vyhrocená situace v zemi by měla zapůsobit jako účinný obrušovač nejen programových rozdílů. Ale také osobních animozit, starých křivd a zrad, které dosud straší mezi politiky demokratické opozice.

Blížící se střet kdo s koho by měl hnát demokraty do houfu. Společným programem by pak nebyl Antibabiš, což je spíš umně vymyšlený klacek z dílny Babišových marketérů, ale náprava a látání trhlin demokracie, způsobené hradní koalicí, v níž premiér bude v roli přisluhovače, odečítajícího ze rtů prezidenta.

Není vyloučeno, že v takovém zápase o demokratické hodnoty by našla své místo i ČSSD. Pokud ovšem v čase zlomu nebude mezi těmi, před nimiž je nutné hodnoty právního státu hájit.

Autor je publicista