Jiří Leschtina: Ministr Petříček v poli nástražných min
Málokdo z ministrů minulých vlád vstupoval do úřadu s tak mizerným až nedůstojným renomé jako ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Mladý sociální demokrat byl prakticky všemi stranami označován za jakousi loutkovou kopii původního kandidáta Miroslava Pocheho. Jakoby byl tento pražský mocenský šíbr, který se stal známým hlavně díky své aféře s černým financováním ČSSD, nějaký úžasný a originální kandidát.
Petr Hartman: Ministr Petříček není loutkou
Prezident republiky Miloš Zeman nemá rád loutky. Nevadí mu prý Spejbl s Hurvínkem. Trnem v oku mu jsou loutky v politice.
Vzhledem k předpovědím, že bude jako politický zelenáč válcován prezidentem i premiérem, neměl Petříček co ztratit. Takže skutečně vyznívá jako překvapení cokoliv, co řekne odlišného od zahraniční doktríny Hradu, která se naprosto vymyká pojetí české zahraniční politice v posledních třiceti letech.
Hlavní otázka ale zní, jak dlouho a v jaké podobě dokáže ministr zahraničí udržovat západní kurs, založený na humanistickém světonázoru a důrazu na lidská práva. A to navzdory nepřehledné změti nástrah, jimiž je obklopen.
Hlavní útok na Černinský palác je veden z Hradu protřelým prezidentem s dvěma neochvějnými spojenci – Filipovými komunisty a Okamurovou SPD. To už je nějaká síla, které by mohl ministr zahraničí úspěšně odolávat, kdyby měl pevnou oporu v premiérovi.
Buď odchod Petříčka nebo pád vlády
Ministr Petříček: Rusko je i pro nás vážné bezpečnostní riziko, varování BIS je třeba brát vážně
Tomáš Petříček (ČSSD) je ve funkci ministra zahraničních věcí teprve od října letošního roku. Proč si myslí, že je Rusko pro nás i EU opravdovou hrozbou?
Ten sice deklaruje svou západní orientaci, ale zároveň vliv výše zmíněného hradního triumvirátu na vládu sílí, i když zatím spíš ve vnitřní politice. Nehledě na to, že v samotném hnutí ANO liberální duch zřetelně oslabil po odchodu osobností, jako byli Robert Pelikán, Martin Stropnický, Jiří Zlatuška nebo Pavel Telička.
Tomáš Petříček nemůže počítat ani s jasnou podporou vlastní strany. Prohradní křídlo v ČSSD nezmizelo, naopak různě těká, tu ustupuje, jindy zase vysílá střely ze zálohy. Příkladem může být Jiří Zimola, který po půl roce rezignoval z funkce místopředsedy strany, ale o víkendu byl znovu zvolen do čela jihočeské ČSSD.
A těsně před volbou promluvil Zemanovi z duše, když kritizoval Petříčka, že nepěstuje politiku všech azimutů s důrazem na obchodní spolupráci. Což v hradní řeči znamená úzké napojení na Rusko a Čínu a uhrabávání tamních cest pro hradní spojence z velkého byznysu.
Jiří Pehe: Petříček jako ministr zahraničí může být silný hráč
Sociálně demokratickou nominaci Tomáše Petříčka, veřejnosti dosud v podstatě neznámého politického náměstka na ministerstvu zahraničí, na post ministra zahraničí lze bezpochyby vnímat na té nejviditelnější úrovni jako prohru ČSSD v souboji s prezidentem Milošem Zemanem i premiérem Andrejem Babišem.
Samotný Tomáš Petříček zatím čelí sílícím tlakům nepříliš důrazně. Příklad? Týdeník Respekt přinesl informace o jednání ministra s čínským velvyslancem, kde došlo k tvrdému střetu. Ministr podle Respektu odmítl podepsat společné prohlášení.
Před veřejnost ale Petříček předstoupil s nekonfliktním sdělením, v němž mluví o bezpečnosti České republiky, ale jinak se to hemží frázemi typu „prohloubení vzájemných vztahů“. Což v rozjitřené atmosféře kolem Huawei působilo spíš jako kapitulace než jako diplomatická uhlazenost.
Nicméně i přes absenci razance i charismatu nutno Tomáši Petříčkovi přiznat, že vystupuje jako prozápadní ministr. I když musí vědět, že tím potěší spíš voliče, kteří pro sociální demokracii nehlasovali a nikdy hlasovat nebudou.
Pokud vytrvá a odolá sílícím tlakům, dřív nebo později se můžeme dočkat ultimáta Hradu, komunistů a okamurovců: buď odchod Petříčka nebo pád této vlády. A pokud by byl hradní triumvirát úspěšný, pak jedním si můžeme být jisti: příští ministr zahraničí bude volat po zrušení sankcí vůči Rusku a velebit čínskou fantasmagorii Hedvábné stezky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
