Jiří Leschtina: Mašín a synové se vracejí

Přitom spolek, jehož členy jsou generálova dcera Zdena Mašínová nebo historici Jiří Padevět a Petr Blažek, nebude žádat peníze od státu. A to proto, že, jak řekl Blažek, „premiérem je bývalý agent státní bezpečnosti a vláda je podporována komunisty.”

Nejde však jen o mocenský vliv Filipovy KSČM nebo ministerského předsedu, který soustavně tvrdí, že agentem StB nikdy nebyl a žádnou spolupráci nepodepsal.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Ústavní žaloba na prezidenta není plané gesto. Ale nutná obrana před Zemanovým útokem na stát

Nelze pominout, že Zdena Mašínová přes dvacet let marně usilovala o navrácení lošanského statku a polností, které rodině komunisté vyvlastnili v rámci odsouzení bratří Mašínů v nepřítomnosti za jejich odboj a útěk na Západ. Teprve v roce 2017 Mašínová získala rodinný majetek včetně ruiny statku, coby smutné vizitky tohoto státu. A to jen díky zásahu Ústavního soudu.

Mašín a synové

Projekt památníku určitě rozbouří další diskusi nad bratry Mašíny. Část společnosti je vnímá jako hrdiny a druhá část je považuje za vrahy českých příslušníků SNB. Zatímco jejich otec je obecně uznáván a každý rok v rodných Lošanech připomínán jako bojovník proti německým okupantům.

Otázkou ovšem zůstává, a zároveň i výzvou pro autory projektu Památníku tří odbojů, zda je možné zásadně oddělit druhý odboj proti německým okupantům a třetí odboj proti českým komunistům, kteří v první polovině padesátých let rozpoutali teror proti vlastnímu národu.

Příběh bratří Mašínů má v sobě fascinující odkaz.
Jiří Leschtina

V této souvislosti je trefný postřeh vojenského historika Eduarda Stehlíka, že život generála Mašína není možné oddělovat od života jeho synů:

„Jsem přesvědčen o tom, že pokud by se generál Mašín dožil toho, co se tady dělo po únoru 1948, tak nebudeme mluvit o odbojové skupině bratří Mašínů, ale o odbojové skupině Mašín a synové,“ tvrdí Stehlík.

Navíc právě lošanský památník by měl připomenout, že třetí odboj zdaleka nebyli jen bratři Mašínové. Vždyť do záškodnického a partyzánského boje se hned po únorovém puči v roce 1948 zapojila řada odvážných mužů i žen po celé zemi – nepochybovali, že jedině takto lze čelit totalitnímu systému.

Postavit se totalitě

A nejen bratři Mašínové zabíjeli v přesvědčení, že v občanské válce rozpoutané komunisty není jiné cesty. Připomeňme skupinu mladíků Český lev, která podnikla bombový útok na stanici v Sedlčanech, při němž zahynul jeden příslušník SNB. Nebo Vlastu Charvátovou, která s manželem přepadla věznici v Litoměřicích, kde postřelila strážného. Při zatčení ji estébáci zmlátili tak, až potratila. 

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko

Faktem ale zůstává, že právě příběh bratří Mašínů, kteří se prostříleli na Západ, ačkoliv po nich šli dvě desítky tisíc policistů a vojáků Rudé armády, má v sobě fascinující odkaz. Že totalitní ideologii je nutné se postavit, jakkoliv jsou šance na přežití minimální.

Vždy se najde více těch, kteří takový postoj označí za iluzorní. Tím spíš je asi dobře, když památník rodině Mašínů a dalším odbojářům minulých dob vyroste z peněz lidí, pro které je jejich boj proti zlu předmětem obdivu i poučení pro případné zlé časy příští.  

Autor je publicista