Jiří Leschtina: Máme vracet bojeschopné Ukrajince z Čech na frontu?

20. květen 2024

Stejně jako v řadě jiných evropských zemí také v Česku začala debata, zda bychom měli pomoci Ukrajině vracet bojeschopné muže do vlasti. Bezesporu jde o mimořádně citlivé a morálně vypjaté téma, které u nás neváhal rozvířit poslanec a kandidát do eurovoleb za TOP 09 Ondřej Kolář, když prohlásil:

„Neměli bychom přehlížet fakt, že zatímco Česko a čeští občané ve velkém podporují Ukrajinu, někteří její obyvatelé se za naší finanční podpory vyhýbají svojí povinnosti. Právě to chci, aby vláda co nejrychleji řešila.“

Čtěte také

Jakékoliv volání po rychlém řešení ale už nyní naráží na upozornění právních expertů, podle nichž nelze bez porušení mezinárodního práva ani individuálních práv a svobod vracet do vlasti bojeschopné muže, kteří uprchli do zahraničí a vyhýbají se branné povinnosti. Český stát pro to nemá podklad v zákoně. A nelze někoho zbavit dočasné ochrany jen proto, že si to tuzemská vládnoucí garnitura zrovna usmyslí.

Ostatně nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinská vláda chtěla v zahraničí iniciovat nějaký nucený návrat Ukrajinců, kteří by měli být na frontě. Její nový mobilizační zákon, umožňující povolat k obraně země stovky tisíc dalších vojáků, pochopitelně cílí hlavně na muže žijící na Ukrajině. Vůči těm v zahraničí spíš Kyjev volí cestu dlouhodobějšího soustředěného nátlaku, který má přimět tyto muže, aby dodržovali novou legislativu a dřív nebo později si ujasnili vztah ke svému státu, který bojuje o přežití.

Množství vojáků nebude rozhodující

K tomu má přispět zákaz prodlužování či vydávání nových pasů a poskytování dalších konzulárních služeb na ukrajinských velvyslanectvích těm mužům, kteří se nepodrobí zákonu o mobilizaci. Tedy jeho ustanovení, že do 60 dnů od nabytí platnosti zákona se muži ve vojenském věku pobývající v zahraničí, stejně jako ti žijící na Ukrajině, musí osobně nebo elektronicky na dálku přihlásit na svých odvodních střediscích. A tam aktualizovat své doklady.

Čtěte také

Smysl a morální poselství těchto úprav vystihl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, když prohlásil, že nelze se nadále smiřovat se stavem, kdy „muž v branném věku odejde do zahraničí, ukáže svému státu, že se nestará o jeho přežití, a pak přijde a chce od tohoto státu přijímat služby“.

To je ovšem poselství, jež má sílu pouze tehdy, když zaznívá od vrcholného představitele okupované země, jejíž muži a ženy bojují a prolévají krev ve válce s nemilosrdným agresorem. I proto by se měli čeští politici v jakémkoliv mentorování přístupu tuzemských Ukrajinců k mobilizačním výzvám spíše krotit.

Jiří Leschtina

Co je ale taky zřejmé, že ani nejpovedenější mobilizace nevymaže realitu, v níž Rusko vždycky bude mít podstatně víc vojáků než Ukrajina. Množství vojáků ale nebude rozhodující, pokud Západ přestane otálet s dodávkami daleko většího množství nejvíce sofistikovaných zbraní včetně obranných systémů, dalekonosných raket. A hlavně letounů F-16 pro zajištění převahy ve vzduchu.

Politici evropských zemí včetně Česka by se měli upínat především k naplnění těchto cílů. Koneckonců právě takové nezbytné přitvrzení vojenské pomoci Ukrajině může být i motivací pro její bojeschopné občany v zahraničí, aby se přihlásili k obraně vlasti.

Autor je publicista

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.