Jiří Leschtina: Je čas to říct jasně: Čína páchá genocidu
Minulý měsíc přijal nizozemský parlament přelomové usnesení. Jako první zákonodárný sbor v zemích Evropské unie označil čínským státem organizované masové pronásledování muslimských Ujgurů v provincii Sin-ťiang jako genocidu.
Stejné slovo ve spojitosti s Ujgury předtím použily i Spojené státy a Kanada. To vzbuzuje naději na procitnutí z přehlíživé letargie, do které se při pohledu na čínské zločiny proti lidskosti halí vlády řady západních demokracií včetně České republiky.
Čtěte také
Závěry expertních analýz i přímá svědectví, odhalující hrůzná dějství v internačních táborech pro muslimskou menšinu, vyznívají s mrazivou srozumitelností: Ujguři jsou v Číně jako etnikum systematicky likvidováni.
Podle úmluvy OSN se pod slovem genocida rozumí zabíjení příslušníků nějaké skupiny lidí s cílem jejich částečné nebo úplné likvidace, jejich fyzické nebo psychické týrání, držení v nelidských podmínkách, sterilizace žen, odebírání dětí.
Právě tato definice genocidy je naplňována komunistickou Čínou v plné míře.
Nelidské zacházení
Čtěte také
Ujguři jsou masově zavíráni do internačních táborů, kterými podle odhadu badatelů prošly už dva miliony osob. V těchto lágrech lidé žijí v tuhém vězeňském režimu. Existují přímá svědectví, že jsou vystavováni ponižujícím podmínkám, bití i zabíjení.
Je doloženo znásilňování žen, jejich záměrné sterilizace, ale také odebírání dětí a jejich umisťování do sirotčinců, kde jsou počínšťovány.
Dospělí vězňové lágrů, které čínský režim označuje za „školící střediska“, jsou pak často deportováni do vzdálených oblastí Číny na otrocké práce. A to včetně příslušníků ujgurských kulturních a intelektuálních elit. Pokud nejsou dřív čínskou justicí odsouzeni za terorismus či separatismus k trestu smrti, doživotí nebo prostě nezmizí beze stopy.
Ozvěny minulosti
Vším tím tamější komunistická diktatura jako by přivolávala zpět krvavé démony minulého století, přízraky z dob hitlerismu a stalinismu.
Konečné řešení židovské otázky v nacistickém Německu, plošné deportace celých národů v Stalinově říši, pracovní gulagy, likvidace nevinných lidí bolševickým žargonem nazývaných „objektivní nepřátelé“, které filozofka Hannah Arendtová nazvala „zločinci bez zločinu“. To všechno dnes evokují pogromy v Si Ťin-pchingově čím dál děsivější diktatuře.
Pročínský prezident
Tváří v tvář těmto zrůdnostem je čím dál ostudnější pro Českou republiku její pročínský nátěr, kterým zemi vytrvale opatřuje její prezident v souznění s některými prodejnými politiky, včetně několika bývalých premiérů. Ale také s byznysmeny a lobbisty, kteří musí své podnikání v Číně vykupovat patřičnou měrou loajálnosti a vstřícnosti ke komunistickým vládcům.
O to důležitější je nedávné usnesení Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny vyzývající vládu, aby vyjádřila jasné a principiální stanovisko k hrubému porušování lidských práv v Sin-ťiangu.
Kabinet s premiérem, kterého má pročínský prezident čím dál víc v hrsti, to zcela určitě nepřežene s kritikou Číny. To ale neznamená, že nenastal čas, aby i v České republice stejně jako jinde v demokratickém světě sílily hlasy označující komunistického diktátora Si Ťin-pchinga, se kterým Miloš Zeman zasadil v Lánech strom přátelství, za strůjce genocidy.
Autor je publicista
Související
-
Adam Černý: Čína trestá kritiky útlaku Ujgurů i za hranicemi
Signály provázející prezidentské střídání v Bílém domě ukazují, že rivalita mezi dvěma velmocemi, Spojenými státy a Čínou, se bude prohlubovat.
-
Komunisté v Číně prokázali, že umí zemi řídit. Někteří Ujguři problém mají, jiní nemají, říká Filip
„Spíš než investice potřebujeme odbyt. Čínská lidová republika je větší trh než provincie Tchaj-wan,“ kritizuje šéf KSČM Vojtěch Filip cestu Miloše Vystrčila do Tchaj-peje.
-
Čína nutí Ujgury k práci v továrnách, které připomínají vězení. Jsou vděční, tvrdí státní média
Komunistická strana přiznává, že poslala desetitisíce Ujgurů do jižních provincií. Podle státních médií jde o chudé zemědělce a pastevce, kteří jsou za novou práci vděční.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
