Jiří Leschtina: Jak lobbisté zlobbovali zákon o lobbingu k obrazu svému
Poslanecká sněmovna schválila zákon o regulaci lobbování. A měl to být zásadní zlom. Vždyť se tak stalo po více než 15 letech marných pokusů politiků o zprůhlednění pravidel lobbingu – coby zcela oprávněné součásti demokratického legislativního procesu.
Čtěte také
Jenže poslanci svými zásahy do beztak už sporné vládní předlohy nakonec prosadili legislativní slátaninu, která lobbing nejenže nezprůhlední, ale spíš ještě zatemní.
Právě zákonodárci z ODS, za podpory opozičních kolegů z ANO, oklestili a proděravěli normu nesystémovými výjimkami, které mnohé z nevábné praxe nechávají při starém.
Nesystémové změny?
Tak například zákonné nařízení hlásit veškerá jednání se zákonodárci, členy vlád i jejich náměstky se vztahuje na lobbisty soukromých firem, a to bez výjimky. Tlaku lobbistických štábů obřích státních podniků ale poslanci vyšli vstříc vypočítavou obezličkou.
Čtěte také
Jejich kontakty s exekutivou, tedy hlavně s ministerstvy nebudou považovány za lobbování a tudíž nemusí být nikde uváděny. Za lobbistický kontakt, který musí být zaznamenán, ale bude považována komunikace lobbistických vyslanců státních podniků se zákonodárci. Proč ale tady politici vůbec dělají nějaký rozdíl mezi privátními a státními podniky?
Proč zrovna lobbistické kapacity státních molochů mají mít nevysledovatelný přístup do nejvyšších vládních pater, do kuloárů ministrů, jejich náměstků?
Čtěte také
Vždyť odtud jde jednoduše přenést byznysové zájmy těchto mocných a solventních firem do kuloárů parlamentních. A tam mohou být náležitě ošetřeny – byť ne vždy ku prospěchu státu a občanů.
Jestli se ale něco vymyká zdravému rozumu, pak počínání Sněmovny, která v rozporu s vládním návrhem uzákonila, že lobbisté nemusí hlásit své kontakty s asistenty poslanců a senátorů. S tím že asistenti nemají rozhodovací pravomoci. To sice nemají, ale jinak ztělesňují nespolehlivější převodní páku mezi zájmovými skupinami a zákonodárci.
Asistenti v zákoně nejsou
A pokud například lobbista a poslanec chtějí uchovat svůj kontakt pod pokličkou, prostě k tomu využijí asistenta. Sněmovna tak odstraněním asistentů ze zákona stvořila spolehlivý recept, jak obrovitou část lobbistické agendy dostat mimo veřejnou kontrolu.
Čtěte také
Vládní návrh zákona také počítal s tím, že informace o úspěšném lobbingu budou obsaženy v důvodových zprávách navrhovaných zákonů. Součástí takzvané legislativní stopy měly být údaje o tom, kdo za chystaný zákon lobboval, kdo byl lobbován a v zájmu které firmy, včetně výčtu schůzek.
Sněmovna ale schválila pozměňovací návrh poslankyně Evy Decroix z ODS, který legislativní stopu bohapustě vyprázdnil, když ponechal jen povinnost uvádět jména lobbistů. A ne už těch, v jejichž prospěch se lobbovalo.
Skandální nádech pak tomu všemu dodalo zjištění redaktorů ze serveru iRozhlas, že tento návrh vznikl v útrobách společnosti PPF.
Žádný zákon o regulaci lobbingu nedokáže vymýtit korupční chování z lobbistické praxe. Tady šlo ale hlavně o projasnění pravidel hry, v jejímž rámci nebudou mít převahu jen mocné a koncentrované zájmy.
Což se evidentně nepovedlo za situace, kdy právě nejtěžší lobbistické váhy dokázaly zlobbovat pravidla lobbingu k obrazu svému.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
