Jiří Leschtina: Do zákona o lobbingu poslanci navrtávají díru jako vrata
Mezi evergreeny našeho parlamentního dění nesporně patří zákon o zprůhlednění lobbingu. Od roku 2009 projednávala Poslanecká sněmovna už tři návrhy tohoto zákona, aniž by dospěla k finálnímu schvalování. Nyní to ale vypadá, že čtvrtá verze z dílny Blažkova ministerstva spravedlnosti, propuštěná poslanci do druhého čtení, by skutečně mohla uspět.
Ani ne tak proto, že by politici nějak silněji zahořeli pro normu ukládající lobbistům, aby se nahlásili do elektronického registru a pravidelně informovali, u koho a za co lobbovali. Ale především proto, že Evropská komise přijetím tohoto zákona nejpozději do roku 2016 podmiňuje Česku vyplácení evropských miliard pro náš Národní plán obnovy.
Čtěte také
Leccos svědčí o tom, že už v samotném počátku se zákon o lobbingu ocitl pod tlakem lobbistů nad jiné zdatných. Vláda logicky zahrnula mezi lobbisty veškeré soukromé firmy, ale zcela nesystémovou výjimku udělila lobbistům obřích státních podniků včetně ČEZu, Českých drah, České pošty a dalších.
Ministerstvo spravedlnosti to obhajuje tím, že lobbista státem ovládaného podniku je de facto státním zaměstnancem a vlastně plní úkoly vlády. Jakoby nám chtěli Blažek a jeho lidé vymazat z paměti případy, kdy mocné státní kolosy naopak prosadily u vlády byznysové záměry, které nebyly až v takovém zájmu státu a jeho občanů.
Jak zákon obcházet
Čtěte také
Nadějně proto zapůsobilo počínání koaličních poslanců, kteří při projednávání zákona o lobbingu v klíčovém ústavně-právním výboru sněmovny prosadili do usnesení zrušení absurdní výjimky pro státní firmy.
Hned poté se ale koaliční poslanci ústavně-právního výboru předvedli v ponurém světle. Ve vzácné shodě se zákonodárci hnutí ANO přijali návrh, aby lobbisté nemuseli informovat o své komunikaci s asistenty poslanců a senátorů, jak navrhuje vláda.
Přitom jinak mají mít povinnost referovat o jednání s celou plejádou politických zástupců, k nimž Fialův kabinet řadí nejen zákonodárce, ale i prezidenta, členy vlády, jejich náměstky a poradce nebo šéfy veškerých důležitých státních úřadů.
Čtěte také
Zastánci vyškrtnutí asistentů ze seznamu argumentují, že tito nepatří mezi osoby, které mají možnost rozhodovat. To sice nepatří, ale mohou ovlivňovat a formovat názory politiků už jen tím, jaké informace a podklady zákonodárcům předávají.
Ale o co jde hlavně? Najít cestu, jak zákon jednoduše obcházet. Kdy se lobbisté bez nutnosti vykazovat komunikaci budou moci scházet s nenápadnými pobočníky zákonodárců, kteří potřebná sdělení svým šéfům spolehlivě doručí. A ti je zase mohou vnášet dál do legislativního kvasu.
Bylo by samozřejmě pošetilé předpokládat, že samotný zákon o lobbingu zalije tuto zcela legitimní a legální činnost září transparentnosti a etiky. Přesto i dílčí úspěch, a nic jiného ani nelze očekávat, může být dobrým odrazem k postupnému zdokonalování pravidel a zprůhledňování lobbingu, k dalšímu vychytávání slepých míst a mezer.
K tomu ovšem nikterak nepřispějí zákonodárci, pokud do zákona o lobbingu už ve stavu jeho zrodu vtělí vyškrtnutím svých asistentů ani ne tak mezeru, ale spíš díru jako vrata.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
