Jihoamerická houba konzumuje polyuretan
Po nálezu baktérie, která umí rozkládat PET láhve, je endosymbiotická houba se jménem Pestalotiopsis microspora další možnou pomůckou pro boj lidstva se skládkami plnými plastických hmot.
Dotyčná houba žije jakožto symbiont, přichycený k rostlinám, rostoucím v některých zemích Jižní Ameriky a v Japonsku. Nejdříve byla pozorována jako tenký povlak na břečťanu popínavém v Buenos Aires.
Její schopnost rozkládat polymerní plastickou hmotu s názvem polyester polyuretan (PUR) byla poprvé pozorována studentskou expedicí z Yaleské univerzity, působící v roce 2012 v Amazonském pralese v Ekvádoru, konkrétně v Národní lesní rezervaci Yasuni. Studentskou výpravu do pralesa vedl Scott Strobel, profesor molekulární biochemie.
Jde o první známý případ houby, která je schopna živit se výhradně polyuretanem, navíc volitelně i bez přístupu vzduchu. Tato podmínka se často vyskytuje ve spodních vrstvách skládek.
Týmu z Yaleské univerzity se dokonce podařilo izolovat enzym, který za konzumací polyuretanu houbou stojí (patří k rodině tzv. serinových hydroláz). Dokonce i samotný enzym může být využit při tzv. procesu bioremediace skládek. Pod tímto termínem se skrývá proces, v němž jsou působením živých organismů či enzymů přeměňovány toxické či rizikové látky na netoxické a nerizikové látky.
Většinou jde o rozklad organických nečistot prostřednictvím specifických mikroorganismů nebo jen o optimalizaci podmínek prostředí pro působení již přítomné mikroflóry. Tým z Yaleské univerzity své výsledky posléze publikoval v časopise Applied and Environmental Microbiology.
Polyuretan je dnes přítomen v mnoha výrobcích z plastických hmot a je velmi odolný vůči rozkladu, takže zůstává velmi dlouho mezi nerozloženými zbytky na skládkách odpadků. V roce 2012 bylo na skládky v USA vyvezeno asi 32 milionů tun plastických hmot (na celém světě jde o hodnotu kolem 300 milionů tun) a pouze 9% jich bylo recyklováno. Nemluvě o tom, jaké škody mají na svědomí plastické hmoty, přítomné v oceánech.
Polyuretan je sice možné likvidovat také pomocí spalování, avšak tento proces vede k uvolňování oxidu uhelnatého a dalších ekologicky nevhodných plynů do atmosféry, takže jej nelze většinou použít.
Zdroje: Fast Company, Newsweek, Nature World News, Popular Science, Nanotechnology World News, Wikipedia, Applied and Environmental Microbiology
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
