Ještě nebezpečnější betel

25. říjen 2012
Monitor

Lidé žvýkající betel si do úst dávají látky, které mohou přímo vyvolat nádorové bujení. Naznačuje to výzkum vědců z Tchaj-wanu.

Čtvrtou nejoblíbenější psychoaktivní látkou po tabáku, alkoholu a kofeinu je betel. Takzvaná „betelová sousta“ se vyrábějí z plodů palmy arekové, listů pepřovníku betelového (Piper betle) a vápna, někdy se do směsi přidává ještě koření jako kardamon nebo šafrán. Droga je oblíbená především v Indii, Číně a dalších asijských zemích. Celkový počet lidí žvýkajících betel se odhaduje na 600 milionů. Špatná zpráva je, že ti všichni přicházejí do styku s nepřímými ale i přímými karcinogeny.

Spojitost mezi betelovými sousty a rakovinou ústní dutiny je známá už celá desetiletí. Nedávný výzkum také ukázal, že jsou v nich látky, které samy o sobě nádorové bujení nevyvolávají, ale stanou se karcinogenními poté, co je lidský organismus začne metabolizovat. Tchaj-wanští vědci však měli podezření, že betelová sousta mohou obsahovat i přímé karcinogeny, které jsou schopné vyvolat nádorové bujení, aniž by se musely „aktivovat“ v těle. Jejich studie to potvrdila: betelová sousta obsahují alkylační činidla, která mohou jiné molekuly modifikovat předáním chemické alkylové skupiny. Jejich koncentrace je podle vědců dostatečně vysoká na to, aby mohlo dojít k poškození DNA, které zvyšuje riziko rakoviny.

Zdroj: American Chemical Society, Chemical Research in Toxicology

-----

<p><iframe width="610" height="458" src="https://www.youtube.com/embed/eGsnVeSItBE" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>
autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.