Ještě na okraj soudu o Mein Kampf

Je dost podivné, že když téměř před deseti lety vyšla část tohoto Hitlerova veledíla u nás poprvé, bylo všechno v pořádku a nikdo nebyl pronásledován. Odůvodňovalo se to tím, že kniha byla vybavena obsáhlou předmluvou někdejšího komunistického kritika a občas i sekerníka Jiřího Hájka. Pozdější Zítkovo vydání stovky tisíc exemplářů z celého Mein Kampfu, už ovšem nekryté podobným vysvětlujícím pláštíkem, vyvolalo vlekoucí se soudní proces, snažící se stůj co stůj chytit vydavatele do smyčky nějakého paragrafu. A zde nastupuje ono čarování se slovy ze strany soudce, který nyní na podnět Nejvyššího soudu po třech letech stejnou věc soudil podruhé.

Ponechme stranou rozdíl v rozsudku, který byl teď ve výměře podmíněného trestu zmírněn o 14 měsíců a na podmínce zkrácen o 2 roky, a v němž oproti původnímu výroku bylo upuštěno od pokuty ve výši 2 milionů korun. Podle první verze byl Zítko odsouzen za to, že vydáním Mein Kampfu propagoval hnutí, potlačující lidská práva. Debata, která se pak vedla v novinách, polemizovala se soudem nikoliv o těchto slovech příslušného paragrafu, neboť ono lze těžko vyvrátit, že Hitlerova kniha něco takové skutečně propaguje.

Řeč šla tenkrát a i dnes, například v rozhovoru středečních Lidových novin s politologem Zdeňkem Zbořilem spíše o tom, že v demokratické zemi nemá být pronásledováno šíření jakýchkoliv i zvrhlých myšlenek i slov a že trestně se mají stíhat jenom zlé činy. Nejvyšší soud však takto neuvažoval a zabýval se nadále tím, zda-li v první instanci bylo použito správného paragrafu trestného zákona.

Z tohoto pohledu byl první rozsudek zrušen s tím, že fašismus je už mrtvé hnutí a žaloba prý nepředložila důkazy o tom, že by Zítko vydáním knihy podpořil nějaký neonacismus. Bodejť by podpořil, když jak to zde předevčírem řekl Martin Schulz, tu knihu prostě nedokáže vcelku přečíst ani poměrně sečtělý člověk, natož někdo schopný tak nejvýš hajlování a vykřikování hesel. Jenže pan soudce Šídlo, který případ znovu dostal do ruky, se snažil najít v paragrafové slovní ekvilibristice něco jiného, čím by mohl vydavatele Mein Kampfu přece jen nějak potrestat.

V této horlivosti popřel i onen dosti nesporný fakt o propagaci hnutí potlačujícího lidská práva a nalezl paragraf jiný o hanobení národa rasy, což samozřejmě na Mein Kampf sedí stejně dobře, jako to, co bylo uvedeno minule. Ale tématem tohoto komentáře mají být hlavně nejasná slova, která v tomto procesu hrají přímo klíčovou roli. Den po druhém rozsudku se ve dvou denících objevily krátké glosy, jejichž titulky mohly ve čtenářích vzbudit dojem, že autoři považují Michala Zítka za skutečného viníka.

Jan Macháček nadepsal svou glosu v Mladé frontě dnes slovy Zítko, to je kvítko a Martin Zvěřina v Lidových novinách ještě výrazněji - Vyčůránek mučedníkem. Je ovšem naprosto unikátní, že vlastní texty obou článků těm titulkům vůbec neodpovídají. U Macháčka, který se zabývá oním základním problémem, zda vydávat či nevydávat, je asi titulek míněn ironicky, ale u Zvěřiny, který v textu přináší především velmi cenné sdělení, že i v Izraeli je Mein Kampf volně přístupný, aniž by někdo mohl předpokládat, že by Židé chtěli hanobit svou rasu a národ, není jinak ani slovo o tom vyčůránkovic titulku, jímž ovšem může být míněn sotva někdo jiný, než Zítko.

Dovolím si tedy oba kolegy novináře doplnit názorem, který jsem na těchto vlnách pronesl už po prvním rozsudku. Mám za to, že stotisícové a toto číslo zdůrazňuji, vydání Mein Kampfu bylo zbytečné z hlediska potřeb naší společnosti. Nebylo však vůbec zbytečné z obchodního hlediska Michala Zítka. I když policie nakonec zabavila zbylou desetinu nákladu, 90 tisíc výtisků se prodalo. Přitížilo poličkám knihoven a odlehčilo peněženkám senzacechtivých lidí, kteří z té knihy nepřečetli takřka nic. Právě tyto marné výtisky však přinesly vydavateli značné peníze.

Těžko pochybovat o tom, že právě tento útok na vždy přítomnou lidskou hloupost byl hlavním úmyslem, který pana Zítka vedl k jeho stotisícovému počinu. Potud je asi nutno souhlasit se Zvěřinovým titulkem. Je ironií, že bod, v němž se Zítkův původní trest nejvíce blížil spravedlnosti, totiž ona dvoumilionová pokuta, byl nyní zrušen a výdělek tak zůstal celý. Pravda ovšem je, že vydělávat na hlouposti lidské není trestné a lidé svedení barnumskou reklamou vyhazují zbytečně peníze za cokoliv. Mein Kampf v knihovně pro většinu jeho majitelů takovou zbytečností určitě je.