Od setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem v podstatě nikdo nic neočekával. I přesto jsou sdělovací prostředky blízké Demokratické straně zklamány.
To zklamání bylo vlastně zakalkulováno předem: ať už Trump udělá cokoli, bude to hodnoceno navýsost záporně. Ještě zápornější už může být jen nějaký konkrétní výsledek, neboť to bude dokazovat Trumpovu nebetyčnou vrtošivost.
Ve svém minulém komentáři jsem se zde odvážil tvrdit, že obchodní válka s Evropou není pro Donalda Trumpa bojem o trhy ale bojištěm o něco víc než o trhy: o možnost odpoutat Spojené státy – až bude chtít a tak rychle, jak bude chtít – od evropských spojenců, zejména pak od jejich mezistátní organizace, Evropské unie.
Ve světě, kde se konají desítky a stovky jednání, která nekončí žádným posunem dopředu, kde Macron, Merkelová a mnozí další každou chvíli tráví hodiny v Putinově pracovně, aniž by to přineslo cokoli kladného, jedině Trump je plísněn za to, že jedná s diktátory, aniž by jim předtím naplival do tváře.
Do Helsinek Trump odjížděl se spoustou dobře míněných rad svých úhlavních nepřátel. Senátor McCain mu radil jednat s Putinem tvrdě z pozice síly, ukázat mu co proto, jinak to bude zrada amerických zájmů. Skupina vlivných intelektuálů, převážně z řad Demokratické strany, zaslala prezidentovi otevřený dopis, v němž ho nabádala ukončit neplodnou konfrontaci s Ruskem, přestat Putina obviňovat ze všech neštěstí a začít s ním konečně jednat jako s rovným – jinak to bude zrada amerických zájmů.
Vlivný senátor Chuck Shumer, taktéž demokrat, mu doporučil okamžitě zrušit pondělní summit, neboť jinak to bude zrada amerických zájmů. Prý, jakýkoli výsledek, ať již takový nebo makový, stejně dokáže, že Trump je jen Putinův poslíček. Tím pádem ať Trump přiveze z Helsinek domů cokoli, někdo z jeho odpůrců bude těžce zklamán.
Naštěstí se Trump neřídí radami svých dobromyslných nepřátel. Řídí se toliko svým instinktem, který pro jeho odpůrce zůstává nevyzpytatelný. Jinými slovy zdroji jeho úspěchu porozumět nemohou.
Nastal důležitý okamžik pro analytiky, komentátory, diplomaty a tvůrce memů. A vůbec pro všechny, kdo mají obavy o budoucnost Západu. Do Evropy přijel Donald Trump, který je nejen prezidentem největší světové mocnosti, ale také politikem, jehož činy, a ještě spíš krátké výroky jsou hodnocené častěji než jakékoliv jiné.
To, co mohl Trump položit na stůl před Putina, není jen nějaká papírová dohoda o odzbrojení. Za jednací stůl Trump mohl usednout z pozice lídra země, jež si navrátila postavení rozhodující světové velmoci. Země, která vykazuje ekonomický růst minimálně trojnásobný oproti ruskému – a to je růst z nesrovnatelně vyššího základu, než je ruský.
Putin proti němu usedal nikoli jako loutkař, který v něm vidí maňáska, ale jako zoufalý autoritář, jehož země je v dlouhodobé stagnaci a izolaci. Na rozdíl od povrchních a zaujatých komentátorů Putin a jeho parta vědí, co ve skutečnosti znamenají závěry nedávného summitu NATO. Bude se muset rozloučit s představou, že ruský zábor Krymu bude kdykoli kýmkoli důležitým uznán.
Kreml si dobře pamatuje, jak skončila studená válka: Reagan Moskvu jednoduše uzbrojil, zvlášť poté, co oznámil projekt tzv. Hvězdných válek. Putin si může být jist, že i tentokrát to skončí obdobně: Rusko prostě nemůže držet krok se Západem, který na nekompromisní Trumpovo naléhání hodlá nyní na svou obranu věnovat mnohem více prostředků a úsilí.
Bude to Putin, nikoli Trump, kdo bude muset ustupovat. Pokud Trumpův postup není jednáním z pozice síly, pak už nevím, co to slovo vůbec znamená.
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
