Ve svém minulém komentáři jsem se zde odvážil tvrdit, že obchodní válka s Evropou není pro Donalda Trumpa bojem o trhy ale bojištěm o něco víc než o trhy: o možnost odpoutat Spojené státy – až bude chtít a tak rychle, jak bude chtít – od evropských spojenců, zejména pak od jejich mezistátní organizace, Evropské unie.
Od té doby mi k téhle domněnce americký prezident poskytl další argumenty. Svými postoji na summitu NATO v Bruselu, a tím, co z jeho současných názorů na politiku britské premiérky – zejména vůči Evropské unii – bylo publikováno sotva vstoupil ve čtvrtek na britskou půdu.
Citováno bylo dost, nemusím nic z toho opakovat. Snad jen fakt, že Theresu Mayovou, jejíž vládu právě opustili dva klíčoví ministři, Trump necitlivě zasáhl, když se postavil za její dva právě odstoupivší klíčové ministry a ztotožnil se s jejich odporem k úmyslu Mayové zachránit měkčím Brexitem alespoň zbytky britských ekonomických vztahů s Evropskou unií.
Nastal důležitý okamžik pro analytiky, komentátory, diplomaty a tvůrce memů. A vůbec pro všechny, kdo mají obavy o budoucnost Západu. Do Evropy přijel Donald Trump, který je nejen prezidentem největší světové mocnosti, ale také politikem, jehož činy, a ještě spíš krátké výroky jsou hodnocené častěji než jakékoliv jiné.
I v Británii tedy Trump od prvního okamžiku dokazoval svůj negativní přístup k evropské formaci. Už tím, že osud výjimečného vztahu mezi Británií a USA, o který Mayová rovněž nechce přijít, postavil hlavně – ne-li pouze – na obchodní bázi.
Což vlastně udělal těsně před tím i vůči Evropě: na summitu NATO, který se také pokusil zredukovat na finanční stránku věci. Jeho slova na britské půdě dávají navíc plný smysl i jeho posledním slovům a jeho čistě ekonomistickým postojům na nedávném summitu G7, kde se na politické rovině dokonce de facto zřekl spojenectví s Kanadou.
Jeho pobyt v Británii ještě nekončí, Trump už některé své názory publikované ve chvíli jeho příjezdu do Británie koriguje, jak slyším z rozhlasu teď, kdy krátce před vysíláním Názorů a argumentů píši svůj komentář. Ale litera scripta manet, česky, co je psáno to je dáno, a ten jeho podivný včerejší prolog k dnešním jednáním na britské půdě se už do včerejších světových večerníků a dnešních deníků pořádně zapsal.
I na vlnách Českého rozhlasu Plus už zaznělo, že na britskou půdu Trump přinesl své America first. Příští týden Trumpa čeká ruská půda a na ní Putin. Ať už se do nás Evropanů a do Evropské unie zarývají v posledních týdnech Trumpova slova jakkoli hluboko, je přesto záhodno držet Americe na té ruské půdě palce.
Trumpovu nevraživost k nám ještě stále můžeme považovat za čistě osobní přístup. Jeho vlast a Evropa jsou ale po celé moderní dějiny historickými spojenci. Za válek i v míru. A od konce druhé světové války byly a jsou spojenci i v postojích vůči Rusku. Je v našem i v americkém zájmu, aby to tak zůstalo.
„Donald Trump říká: kupujte naše zbraně, budete tak plnit procenta a snížíme deficit. Ta logika z toho vyplývá, i když takto explicitně to neřekl.“
Americký prezident během návštěvy Londýne možná zahlédne i některé protesty proti sobě. Všimnout by si mohl třeba jednoho na nebi nad Londýnem.
Speciál Plusu na téma summit NATO. Hosté: Michael Romancov, Daniel Anýž, Filip Nerad, Milan Slezák.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
