Jednostrannou zátěž v tréninku je potřeba kompenzovat správným pohybem, uvažuje bývalá lyžařka Šárka Strachová

Služby – především z oblasti fyzioterapie – nabízí nejen sportovcům, ale i široké veřejnosti. Jejími klienty jsou ale často děti, které se naplno věnují některému sportu.

„Jsem hrozně ráda, že se nám povedlo rozběhnout specializaci na děti. Jsou mezi nimi i ty, které nastupují na dráhu vrcholového sportu – to znamená osmi nebo desetileté –, které velmi často tráví hodně času na trénincích,“ popisuje Strachová.

Čtěte také

Sportovní psycholog: Je dobře, když se respektuje psychika sportovců. Ale hrdinství bych z toho nedělal

Už v tomto věku děti kvůli jednostranné zátěži přicházejí s některými chronickými bolestmi – především kloubů a zad. „V takovém případě s nimi fyzioterapeut pracuje na tom, aby potíže vyřešili,“ říká bývalá reprezentantka ve slalomu.

„Pak s námi zůstávají, chodí jednou za 14 dní nebo za měsíc. A pracujeme na budování správných pohybových stereotypů. Vlastně kompenzujeme jednostranné zatěžování, které s sebou každý sport nese.“

S dětmi kompenzujeme jednostranné zatěžování, které s sebou každý sport nese.
Šárka Strachová

Zásadní je přitom spolupráce mezi fyzioterapeutem a trenérem. „Ti dva musí být sladění, protože pokud se fyzioterapeut bude snažit něco ‚zachránit‘ během cvičení, a pak dítě přijde na trénink a trenér to zase bude ,bořit‘, tak efekt bude minimální,“ je přesvědčená Strachová.

Konec kariéry

Poslední velkou medaili získala Šárka Strachová v roce 2015. O dva roky později – v březnu 2017 – pak ukončila profesionální kariéru.

„Možná to bude znít překvapivě, ale byla to velká úleva, že tuto kapitolu mohu uzavřít a vlastně si vydat objevovat úplně nové oblasti života,“ vzpomíná lyžařka, která od té doby stála na lyžích jen párkrát do roka.

Čtěte také

Za kolapsy sportovců často stojí přehřátí. Olympiáda v Tokiu tak bude zkouška ohněm

Ačkoliv důvodů k tomu skončit podle svých slov měla už předtím několik, nakonec ji vnitřní hlas vždy přesvědčil, aby se na sjezdovky vrátila.

„Měla jsem pocit, že ještě si ten konec nemohu dovolit. Že ještě u toho lyžování mám zůstat, že je tam něco, co se mám naučit, co mám zjistit a poznat. Teprve během té sezóny 2016/2017 se dostal pocit, že si můžu dovolit ty dveře zavřít a nějaké nové otevřít,“ popisuje.

Přitom na konec kariéry to vypadalo už o pět let dříve, v roce 2012. To, když bojovala o život kvůli metabolického rozvratu organismu. „Mívala jsem nárazově bolesti hlavy. Ale bylo to velmi náročné období, bolesti většinou odezněly. A kdo nemíváme bolest hlavy? Takže jsem to nějak zásadně neřešila,“ přiznává Strachová.

Ve skutečnosti šlo o cystu, která tlačila na podvěsek mozkový tak dlouho, až přestal fungovat. „A hypofýza je vlastně naše řídící jednotka, která zajišťuje hormonální funkce,“ vysvětluje bývalá lyžařka.

Kdyby tenkrát u mě nebyl můj manžel, který zavolal rychlou záchrannou službu, tak bych se už neprobrala.
Šárka Strachová

„Jedné noci mě hlava bolela natolik, že jsem si šla lehnout a probudila se o tři nebo čtyři dny později na jednotce ARO vinohradské nemocnice,“ líčí Strachová, která ve spánku upadla do bezvědomí:

„Přestala jsem dýchat, tělo se mi stáhlo do křečí. Kdyby tenkrát u mě nebyl můj manžel, který zavolal rychlou záchrannou službu, tak bych se už neprobrala.“

Šárka Strachová|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

Přestože následoval přibližně měsíc v péči lékařů, s odstupem času i na tuto příhodu Šárka Strachová vzpomíná vlastně pozitivně.

„Tak trošku jsem měla pocit, jako bych se znovu narodila. On to opravdu byl takový velký restart. A já na to období hrozně ráda vzpomínám. Je to zvláštní, samozřejmě to nebylo nic příjemného. Na druhou stranu už mě nic zásadně nebolelo. A připadala jsem si taková opečovávaná. Nic jsem neřešila. Jen jsem si užívala ten přítomný okamžik, jako když se narodí dítě.“

Poslechněte si celý rozhovor Andreji Skalické s Šárkou Strachovou. Dozvíte se mimo jiné to, jaký je rozdíl mezi fungováním rakouského a českého týmu sjezdového lyžování, nebo proč se rozhodla v roce 2009 pro rozchod s vlastním tatínkem a trenérem v jedné osobě, Petrem Záhrobským.