Extrémní sportovci: Šílenci nebo hrdinové!

18. září 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adenalinový sport cliffdiving - neboli skoky z útesu

Skočit do vody z 30metrové výšky, seskok padákem, ale také akrobatický tanec na tyči nebo obtížný snowboardcross, to všechno jsou náročné sportovní discipliny, které jsou stále populárnější. Lidé je i přes jejich náročnost vyhledávají jako odpočinkovou aktivitu.

Český reprezentant ve snowbardcrossu David Bakeš o rizicích, která s sebou nese jeho vyvolený sport, uvažuje velmi racionálně. „Jsou tři skupiny lidí. Ta první překonává své hranice, a tam se řadím i já. Ta druhá se v tom realizují a berou to jako své poslání. A třetí skupina se nudí a mají adrenalinový sport jako vytržení.“

Jeho rozdělení prakticky potvrzuje také psycholog Tomáš Vašák, který se specializuje na psychologii rozhodování, komunikaci a chování v organizaci. Právě extrémní sporty vyhledává stále více manažerů. „Ten adrenalinový zážitek vám prostě dobije baterky. Souvisí s překonáním svých obav a napětí,“ vysvětluje Vašák.

Podobné rozdělení bylo vidět také u zástupců dalšího adrenalinového sportu, skoků do vody z extrémní výšky. „Jde mi o ten adrenalin. Prostě zkusím skočit čistě,“ říká o své motivaci amatérský skokan Marek, který přijel do Hřiměždic na Příbramsku, kam se sjeli příznivci závodů ve skocích do vody z extrémních výšek. Trochu odlišnou motivaci měl Honza z Prahy. „Hodně rád se předvádím před holkama, protože ocenění, že nejsem jenom hezkej, ale také umím něco ojedinělého.“ Přítomné dívky většinou samy po skocích z extrémních výšek nijak zvlášť netouží. Ostatně, traduje se, že cliffdiving – neboli skoky z útesu – vznikl na Havaji, kde se odvážní bojovníci vrhali do moře, aby si získali přízeň tamních krasavic.

Skokan Michal Navrátil má za sebou úspěch na šampionátu v Barceloně, kde skončil čtvrtý. Diváky si získal především exhibičním skokem s červenou pláštěnkou supermana. Skákal z 27 metrů a stejnou výšku nakonec překonal i v Hřiměždicích. Právě tady s tímhle sportem začínal. „To, co dělám, není žádná legrace a někdy docela dost bolí. Tady je to skvělé v tom, lom ukáže lidem, co vlastně dělám.“

Mezi extrémně náročné disciplíny patří také pole dance, neboli tanec u tyče. V očích široké veřejnosti vzbuzuje zmínka o tyči nejasné asociace spoře oděných dam a čehosi, co patří spíš do baru. Přitom v seriozním pojetí jde o fyzickou aktivitu, která klade nároky na sílu, flexibilitu a nutné jsou i taneční předpoklady. „Úžasně mi to vyčistí hlavu a mám z toho radost. Nepodléhám riziku, které tento sport představuje v momentě, kdy už něco umím, tak si strach vůbec nepřipouštím. Dostanu se do takového stavu, kdy vnímám jenom sebe a tyč,“ popisuje manažerka komunikace a PR Lucia Heverová.

Na extrémních sportech se může člověk stát i závislým, protože dochází k vyplavování hormonu, ale jak varuje psycholog Vašák, musíme dokázat uhlídat hranice, za které už bychom neměli zajít. „Souvisí to s vybalancovaným životem. Zásadní je rozhodování na základě vlivu koníčku na zbytek života. Problémem je, když nám začnou utíkat podstatnější věci, jako například rodina,“ dodává Tomáš Vašák.

autor: era
Spustit audio