Jedině labutě

Mohlo být ještě hůř, kdyby se v Turecku nepodařilo polici odhalit trhaviny, které si tamní teroristé připravili na další vlnu atentátů. Registrujeme všechny tyto zprávy, aniž by nás překvapovaly. Uvykli jsme jim natolik, že nás spíše zaujme zřícení letadla v Beninu či pracovní úrazy v Číně, kde naposled stovky lidí zahubil plyn. Na rozdíl od podobných neštěstí máme oběti teroristů a oběti boje proti terorismu za zákonité. Ani dva tisíce let po Kristu, který nabádal čelit zlu dobrem, se svět, a zdůrazněme, že ani ten křesťanský, nevzdal naděje, že zlo lze vymýtit mečem.

Je symbolické, že osobností roku byl v těchto dnech časopisem Time v Americe vyhlášen voják, anebo že loajalitu britských vojáků a jejich zásluhy ocenila královna. Staré zkušenosti, že totiž násilí plodí jenom další násilí, nerozumí - zdá se - většina lidí ve smyslu, že je třeba z bludného kruhu násilí vystoupit, nýbrž má se za to, že spáchané násilí představuje alibi, anebo rovnou povinnost k násilné odvetě. A právě nepochopením křesťanského poselství lze vysvětlit otrlost věčně válčícího světa. Spíše než všichni ti mrtví lidé nás dojímají labutě uvězněné v ledu. Včera se o záchranu několika zmíněných ušlechtilých ptáků v Otrokovicích pokoušeli hasiči. Když se k nim přiblížili na několik metrů, labutě odletěly o kus dál. A to je ze všech včerejších událostí ta jediná překvapivá.