Jedenatřicátý článek ruské ústavy

Ještě nikdy se to ovšem v klidu nepodařilo, každý pokus byl tvrdě potlačen a mezi zadrženými končí osobnosti formátu bývalého vicepremiéra a někdejší vůdčí osobnosti Svazu pravicových sil Borise Němcova, předáka tzv. nacionálbolševiků a spisovatele Eduarda Limonova, předsedy organizace Memoriál Olega Orlova či předsedkyně Moskevské helsinské skupiny a bývalé disidentky, už dvaaosmdesátileté Ludmily Alexejevové.

Postup úřadů je stereotypní: Kdykoli opozice o uspořádání své manifestace na Triumfálním náměstí požádá, je její žádost zamítnuta s poukazem na to, že na zmíněném náměstí, přiléhajícím přímo k hlavní moskevské Tverské třídě a vzdáleném asi půldruhého kilometru od Kremlu. se symbolického jedenatřicátého koná jiná akce, která byla ohlášena dřív. A jaké akce to zatím byly? 31. května cyklistické závody na počest Mezinárodního dne dětí, 31. července další cyklistická akce s totalitně optimistickým názvem Zvol si zdraví, buď jako my, 31 srpna sportovní festival mládeže, 31 října vojensko-sportovní mítink Divizion a konečně 31. prosince akce proputinského svazu Mladé Rusko. Z pohledu pořadatelů se podobný postup moskevských úřadů dá pojmenovat jediným slovem - výsměch. Pravdou je, že státní moc, vědomá si nejen symbolického obsahu oné jedenatřicítky, ale i místa pod Majakovského pomníkem, kde se neformální akce nonkonformních intelektuálů konaly už na přelomu sovětských 50. a 60. let (své verše tu recitovával i tehdy velmi neoficiální Jevgenij Jevtušenko), nabízela pořadatelům jako alternativu Bolotné náměstí či nábřeží Tarase Ševčenka. K tomu již zmiňovaný Eduard Limonov s razancí sobě vlastní poznamenává: "Cílem veřejných akcí je, aby byly veřejné a na nábřeží Tarase Ševčenka je úplně pusto, sem lidé nechodí ani venčit psy. Není tam vůbec nic a to je pro nás ponižující. My trváme na tom místě, které jsme si sami vyvolili." Moskevská Hlavní správa ministerstva vnitra ve zdůvodnění včerejšího zásahu uvedla, že shromáždění bylo nepovolené a že milice zasáhla až po několikanásobné výzvě k rozchodu. Zásah byl údajně nutný proto, aby nedocházelo k dopravní zácpě na těsně sousedící a velmi frekventované Tverské třídě. Zatčeni údajně byli lidé, kteří "kladli odpor a vykřikovali protivládní hesla". Inu, také slovník z časů, jež účastníci rozehnané protestní akce ještě před pár lety považovali za nadobro minulé. Což ovšem u putinsky koncipované státní moci nijak nepřekvapuje. Na druhé straně - jistě i s ohledem na zhoršující se ekonomickou situaci v Rusku - na podobná shromáždění přichází podstatně víc lidí než ještě před pár měsíci: v prosinci to byla zhruba tisícovka a tuto neděli k Majakovského pomníku rovněž mířilo nejméně pět set lidí. Omonovci se včera navíc již poněkolikáté dopustili toho, že zatýkají i novináře, jichž byla na násilně překažené protestní akci více než stovka, a to i z médií Kremlu jinak loajálních. Připočteme-li k tomu dnešní stížnosti samotných omonovců v dnešním vydání týdeníku moskevského Nová doba, mají ruské nejvyšší politické kruhy, které o této opozici tak rády mluví jako o zcela marginální, vlastně o čem přemýšlet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .