Jedenácté září nezahladilo spory mezi Spojenými státy a Evropou

15. září 2006

Pětileté výročí teroristických útoků na Spojené státy americké z 11. září 2001 je samozřejmě příležitostí k úvahám nad nejrůznějšími aspekty, které s tímto hrůzným činem souvisejí.

  • Jedenáctého září nezahladilo spory mezi Spojenými státy a Evropou
0:00
/
0:00

Jedním z nich je vývoj vztahu mezi Spojenými státy a Evropou. Ten totiž, jak známo, prošel nemalými turbulencemi.

Vzápětí po šokujících teroristických útocích Evropa samozřejmě vyjádřila úzkou solidaritu s napadeným. Z iniciativy Evropanů byl poprvé v historii aktivován V. článek Washingtonské smlouvy o NATO. 13. září vyšel francouzský list Le Monde s dnes už pověstným titulkem "Jsme všichni Američané". Světoznámý politolog Samuel Huntington v říjnu roku 2001 napsal, že "bin Ládin vrátil Západu společnou identitu." Prorokoval, že v budoucnosti se Amerika a Evropa díky společnému civilizačnímu zájmu rychle sblíží.

Společný postoj Spojených států a Evropy ale začal rychle korodovat. Jestliže krátce po 11. září, a do značné míry i v souvislosti s válkou v Afghánistánu, jsme mohli slyšet ujištění o společném postoji, situace se záhy radikálně změnila. Kamenem úrazu se samozřejmě stal připravovaný americký útok na Irák. Převážná většina západoevropských politiků ho jednoznačně odmítla a přes Atlantik začala létat vzájemná obviňování, která občas dokonce přerostla v urážky. Co bylo příčinou této euro-americké roztržky, která rozhodně nebyla jen bezvýznamnou hádkou dobrých přátel?

Zastánci evropského postoje hovořili o americké aroganci a unilateralismu, který připomíná počínání šerifů na divokém západě. Druhá strana oplácela paralelami s meziválečným appeasementem a označovala Evropany za zbabělce.

Mediální nálepky ale nechme stranou a pokusme se na celý problém podívat z hlediska teorie mezinárodních vztahů. Tak zvaná kodaňská škola zkoumá mezinárodní vztahy z hlediska identity jednotlivých aktérů. Sluší se připomenout, že v našem prostředí tento koncept rozpracoval současný ministr obrany Jiří Šedivý. Pohled na identitu Spojených států a Evropy nám ukazuje, že tyto dvě jednotky se ve svém přístupu k boji s terorismem mohly jen těžko shodnout. Z hlediska typologie státních útvarů je Evropská unie pospolitostí tzv. postsuverenních a postmoderních států, mezi nimiž je válka téměř a priori vyloučena.

Po druhé světové válce se evropský integrační projekt přímo vymezoval vůči dosavadní konfliktní historii starého kontinentu. Po skončení studené války se pak tento postup mohl plně rozvinout: s určitým zjednodušením se tedy dá říct, že Evropa dává za každých okolností přednost diplomacii před vojenskou silou.

Spojené státy, podobně jako třeba Izrael, Indie nebo Pákistán, naproti tomu patří mezi tzv. moderní státy. Žárlivě si střeží svou suverenitu a jsou krajně skeptické k různým mezinárodním organizacím nebo režimům. Pro Spojené státy je válka, řečeno s Clausewitzem, pokračováním politiky jinými prostředky. Je tedy v podstatě legitimním nástrojem v mezinárodních vztazích, který je možno, pokud se to ukáže být v souladu s americkými zájmy, bez nějakých zvláštních výčitek použít. Právě v přístupu k užití síly je tedy největší rozdíl mezi americkým a evropským vnímáním světového dění.

V posledním období se euroamerické vztahy přece jen oteplily a nejhorší roztržka byla zažehnána. Jedná se však především o poměr mezi vysokými politickými představiteli: nejrůznější průzkumy veřejného mínění stále ukazují, že Američané jsou v západní Evropě krajně neoblíbeni. A ve Spojených státech zase převažuje představa o Evropanech jako slaboších, ze které musejí Američané neustále tahat kaštany z ohně.

Během studené války měl Západ v Sovětském svazu a komunismu jasně definovaného nepřítele. Stav společného ohrožení samozřejmě na obou březích Atlantiku posiloval pocit sounáležitosti. V úvodu jsme citovali přesvědčení Samuela Huntingtona, že islámský terorismus se stane podobným tmelem, jakým byl komunismus. Dlouho se zdálo, že je to vize naprosto nereálná. Poté, co se tento terorismus dostal přímo do Evropy, situace se zřejmě přece jen pozvolna začala měnit. Útoky v Madridu a především v Londýně jakoby na starém kontinentě vyvolaly jisté uvědomění si podstaty a předností euroatlantické civilizace. Ruku v ruce s tím tak mimo jiné stále více převažuje přesvědčení, že imigranti z jiných civilizačních okruhů by měli bezpodmínečně respektovat jisté základní evropské hodnoty. V době ne zcela nedávné přitom takový požadavek zdaleka nebyl samozřejmý.

Jak jsme viděli, Američané a Evropané se budou v pojetí mezinárodní politiky mnohdy velmi podstatně lišit. Věřme ale, že si také budou uvědomovat svou sounáležitost a nutnost vzájemného spojenectví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: oho

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.