Je tahanice o NOVU relevantní?

Zkrátka proti proudu času se plout nedá a éra Železného coby mediálního magnáta, jak mu s oblibou říkali novináři, je prostě pryč. Bez ohledu na to, že Městský soud v Praze, který vede obchodní rejstřík a řízení o zápisu do rejstříku, rozhodl před koncem roku, že Železný má být znovu zapsán jako vlastník šedesáti procent společnosti CET 21, držící vysílací licenci. A bez ohledu na to, že tentýž soud současně zamítl zápis společnosti Vilja jako společníka CET 21 a zneplatnil všechna rozhodnutí společníků CET 21, která byla ve společnosti vykonána od 20. května 2002. Což ovšem znamená, že pánové Alan, Hunčík a Venclík, tři ze zakladatelů CET 21, nemohli prodat své podíly společnosti PPF a ta se tedy nestala majoritním vlastníkem klíčového CETu.

V převodech Alana a dalších měla být podle soudu řada závažných formálních pochybení. Z toho pak ovšem dál plyne, že Železný i jeho někdejší právník Aleš Rozehnal jsou stále jednateli CET a že PPF nemohla loni na jaře Železného v tichosti zbavit ředitelského místa. Podle soudu neplatí zkrátka skoro nic. To by ovšem mohlo přinést leckomu dost značné komplikace. Finanční skupina PPF, jak si jistě posluchači dobře pamatují, nevstoupila do tehdy právě finančně rozkymácené Novy jen tak.

Zaplatila za to dost vysokou cenu v řádu miliard, aby televizi stabilizovala a aby získala majoritu. A nadto, krátce po té uhradila za Železného další skoro miliardu, jíž měl ředitel zaplatit podle arbitrážního výroku původním americkým investorům. Takže pokud by se nyní výroekm pražského Městského soudu PPF ocitla rázem mimo hru, teoreticky by jí hrozila ztráta doslova obrovitá, musela by se cítit ještě podvedenější, než druhdy investor Ronald Lauder. Ve světě finančních šelem se něco podobného neodpouští a pokud Vladimír Železný nepřišel o soudnost, pak by se samozřejmě do žádného ovládání Novy nepohrne.

A zdá se také, že to ví. Kvůli chybám v převodech by sice papírově mohl být stále majoritním akcionářem CETu, ale investice ze strany PPF byly příliš vysoké, než aby se nad nimi dalo mávnout rukou. A nadto je bude mít dravá finanční skupina bezpochyby nějak smluvně jištěna. I kdyby právníci PPF nakrásně chybovali, anebo jen naletěli v kauze Vilja, peníze nalité do přechodně ztrátové Novy a miliarda za Železného prohranou arbitráž, na to vše bude jistě mít PPF příslušné dokumenty, které exředitele staví mimo.

Že se proti soudnímu verdiktu PPF odvolá, o tom není pochyb. Tahání se o formalistickou pravdu potrvá minimálně měsíce, možná roky. Ale PPF přitom bude ztrácet čas, protože má v úmyslu TV Nova prodat zahraničnímu zájemci. O nic jiného jí od počátku nešlo a nikdy se s tím netajila. Aby se jí to podařilo, potřebovala se zbavit Železného, jehož praxe seriózní partnery odpuzovala. Teď PPF hrozí, že jí Železný znovu zkříží cestu. Možná by si měl senátor dobře rozmyslit, co činí. Ale abychom mu nekřivdili - na vady v přepisech podílů Alana, Hunčík a Venclíka upozornil soud někdo jiný - totiž poslední z původních zakladatelů CETu, který nikdy své akcie nikomu neprodal a vede už léta své většinou dost komicky vyhlížející války s ostatními muži kolem Novy - Petr Kršák.

A u nejasných majetkových přesunů v CETu můžeme prozatím skončit konstatováním, že před těmi si doslova zakrývala oči tehdejší Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, což vedlo - a jak zřejmo stále vede - k pokračování čehosi dost špinavého, ukrytého za právnickou mlhou.