Jaroslav Veis: Tahle země není pro pomníky

24. listopad 2015
Nový památník československým letcům z RAF odhalili na letišti v Ruzyni

Někdy mám pocit, že tahle země, vznešeněji moje vlast, je na tom stejně jako lidé a čím je starší, tím víc má problémů s pamětí. Projevuje se to nejrůznějšími způsoby.

Například má problém s pomníky. S gustem stavíme takové, které krom toho, že připomínají událost či osobnost, taky budí rozpaky, jindy přímo kontroverze. Jedním z důsledků toho je, že se takovým sochám a pomníkům vzápětí po odhalení dostane ironické přezdívky.

Naposledy se to přihodilo jezdecké soše Jošta Moravského v Brně. Jen pár dnů poté, co byla vztyčena nad Moravským náměstím, začalo se jí kvůli disproporčně dlouhým končetinám koně říkat brněnská žirafa. A odpůrci navíc tvrdí, že na žirafě nesedí hrdina, nýbrž intrikán.

Jak se ovšem v Brně dobře ví, Praha samozřejmě musí hrát ve všem prim. Na jediném místě, totiž na Klárově, má hned dva pomníky, které budí spory. Ty, na jejichž paměť byly vztyčeny, nikdo nezpochybňuje, jejich ztvárnění však ano. Okřídlený lev na památku československých letců je označován za paskvil, památník druhé odboje připomíná mnohým spíše ztroskotaný létající talíř.

Ale už o Husově pomníku na Staroměstském náměstí bylo v době, kdy tam byl vybudován, napsáno, že vypadá jako „nebezpečný výrobek cukrářský v bohatýrském měřítku."

Česká pomníková bizarérie však má i nehmotnou podobu. U Městského soudu v Praze je od letošního června zapsán do rejstříku spolek Pomník Václava Havla, jehož předsedou je šéf nacionalistické Národní demokracie Bartoš, sepisovatel seznamu pravdoláskařů, židů, homosexuálů a dalších podle něho nežádoucích existencí. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze naštěstí říct, že v tomto případě nejde o nic víc než o zlobnou a zapšklou provokaci a zůstane jen u zápisu, avšak nepotěší to.

Zkrátka, vypadá to, že tahle země není pro pomníky, řečeno s bratry Coenovými. Skoro by se zdálo, že lepší by bylo do pomníků se nepouštět a nechat to na pamětnících. Jenomže to taky nemusí fungovat. Nedávno jsem viděl televizní dokument o obléhání Leningradu. Britská historička v něm řekla, že největší problém s očitými pamětníky je v tom, že si do nejmenších detailů pamatují události, které se nestaly a dokonce ani stát nemohly.

Ta věta by se dala tesat do kamene, řekl jsem si v tu chvíli. A hned jsem se lekl: jen aby z toho nebyl další problematický pomník.

Spustit audio
autor: Jaroslav Veis