Jaroslav Veis: Praotec a oplývání
Vypráví se, že praotec Čech, když se vyšplhal na Říp, rozhlédl se kolem dokola a zvolal: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ Od té doby tu žijem. Taky země pořád oplývá, i když skladba komodit, z nichž se naše oplývavost skládá, se od Čechových dob drasticky mění.
Ty původní kupodivu přežily víc než slušně. Produkce mléka se počítá na miliardy litrů a v průměrném Čechovi ho za rok v nejrůznější podobě zahučí asi 56 litrů. Produkce strdí, jemuž dnes říkáme med, stoupla loni o desetinu a průměrný Čech ho ročně spotřebuje asi tři čtvrtě kila.
Nejnověji však naše zaslíbená země oplývá, ba klidně bychom mohli říct přeplývá, jinými komoditami. Tradiční je pivo, jehož průměrný Čech vypije za rok147 litrů, nejvíc na světě. Jenže žízeň klesá a tak ministr zemědělství Jurečka hodlá pijáky mobilizovat snížením spotřební daně a potažmo i ceny na pípě, jinak by se mohlo stát, že o světový primát přijdeme.
Moderní svět našeho oplývání ovšem reprezentuje elektřina. Praotci Čechovi by asi lépe vyhovoval její obrozenecký název mlno. Miliardami terrawatthodin mlna naše země oplývá a jeho hlavní výrobce ČEZ má tolik peněz i moci, že se naší zemi občas říká ČEZko, nikoliv Česko. Smutné ovšem je, že mlno se na rozdíl od strdí nedá dobře skladovat, tak musíme jeho přebytky hned prodávat, třeba pod cenou. Za získané peníze pak můžeme od domácích solárních baronů kupovat naopak vysoce prodraženou elektřinu fotovoltaickou.
Zvláštní postavení mezi komoditami, jimiž ČEZko oplývá, si pak během posledních let vydobyly Alky. Nejde o stejnojmenné ptáky z čeledi rackovitých, nýbrž o obchodní název lehkých bitevních letadel L-159. Armáda si jich před sedmnácti lety nechala vyrobit dvaasedmdesát, k létání jich používá pětadvacet a zbytek, jelikož Alkyv celém širém světě nikdo nechce, se hodí leda tak k oplývání.
A momentálně se nám rodí další slibná oplývavá komodita, tramvaje 1T5, kterých si Praha závazně objednala dvě stě padesát. Radnice sice neví, kolik jich doopravdy potřebuje, rozhodně však o hodně míň, než si podle smlouvy musí nechat vyrobit a zaplatit.
Suď bůh, co by praotec Čech dělal, kdyby tenkrát s vrcholku Řípu dohlédl do našich časů. Možná by slezl dolů a vedl svůj lid do jiného kraje, kde to tolik neoplývá. Nebo by pochopil, že kraj je v tom nevinně a svůj lid by poprosil, ať nikomu nesvěřuje lehkovážně vládu nad zemí a statky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
