Jaroslav Šonka: Panevropan Kalergi

Jeho rodokmen by zabral hodně času, tak jen pár bodů: Byl bratrem posledního rakouského místodržícího v Praze. Matka obou byla z Japonska, kde se on sám narodil. Žili mimo jiné v Poběžovicích, s československým pasem, v zámku, ze kterého zbyla po desetiletích komunizmu ruina. Narodil se před 120 lety. A po zkušenosti z 1. světové války založil v roce 1923 Panevropskou unii.

Máme krajany, kteří udělali něco pro celý svět či pro náš kontinent, a moc uznání se na české scéně nedočkali. Hrabě Coudenhove Kalergi, ve své knize „Panevropa“ varoval před další válkou, která nutně musí vzniknout z mezinárodního uspořádání po Versailleském míru. Jako řešení navrhoval tolerantní sjednocení evropských národů. Na jeho varování neslyšel nikdo z těch, kdo hýbali politikou ve dvacátých letech minulého století. Je smutné, že jeho idea měla úspěch až při tvorbě poválečného světa v západní Evropě.

Richard Coudenhove Kalergi stimuloval po roce 1945, spolu s řadou partnerů jako Konrad Adenauer, Robert Schumann, Alcide de Gasperi, Simone Weilová, Winston Churchill, myšlení o tom, co s evropským kontinentem. Adenauer – za války jako katolík v ústraní, Weilová v koncentračním táboře, Coudenhove Calergi v americkém exilu - výčet osudů by byl dlouhý, ale nikdo z těchto lidí nebyl nakažen totalitními idejemi a všichni chápali, že jedině integrace kontinentu může eliminovat agresivni impulzy posledních sto a padesáti let.

Kniha Panevropa se stala klasickou četbou, Coudenhove Calergi obdržel po válce založenou Karlovu cenu v Cáchách, v roce 1966 i Cenu Karla IV. Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Jeho pokračovatelem v čele Panevropy se stal habsburský následník trůnu Otto. Ten se pak byl zvolen v roce 1979 členem prvního přímo voleného Evropského parlamentu, jehož prezidentkou byla zmíněná Simone Weilová. Richard Coudenhove Calergi se tohoto okamžiku ale už nedočkal – zemřel roku 1972.

V den, kdy začínají u nás volby do Evropského parlamentu, je dobré tohoto vizionáře připomenout. Spolu s ostatními zakladateli spojené Evropy zanechal na starém kontinentu nesmazatelnou stopu. Měl by být připomínán a mělo by se o něm učit ve školách. U kolébky evropského sjednocení totiž byly, kromě pragmatických důvodů, i podstatné ideály. Není špatné je občas alespoň oprášit. V jejich světle se ukáže řada dobrých důvodů k cestě do volební místnosti.