Jaromír Marek: Doba chemlonová. Jak jsem přežil socialismus, svoji rodinu a Brno

1. leden 2024

Své vzpomínky na dětství, kritické a současně vtipné, sepsal reportér Českého rozhlasu Jaromír Marek v době covidové. Svou literární podobu prý našly tak rychle, že se autor nestačil divit. Čtenář i posluchač žasne nad množstvím neuvěřitelných, skvělých historek a říká si: To se muselo psát samo! Ne každý má ovšem takový vypravěčský talent – výborný postřeh, téměř fotografickou paměť, vytříbený jazyk, schopnost vnímat detaily i jejich ukotvení v širším kontextu a pointovat.

V kostce charakterizuje autor svou knihu Doba chemlonová takto: „Kritické vzpomínky na mé dětství na pavlačáku a brněnském sídlišti Lesná. Dobrodružství v rumunském autokempu, chov hus na chatě a chvála kutilství. PS: Kdo dnes ví, jakou radost přinášel chemlon?“

Čte: Michal Bumbálek
Připravil: Jaromír Marek
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Zvukový mistr: Michal De Diana Boro
Režie: Radim Nejedlý
Premiéra: 23. 12. 2023

Ve skutečnosti ani člověk, který stejně jako Jaromír Marek žil na přelomu 60. a 70. let v Brně, ba dokonce ve stejné Rybářské ulici poblíž brněnského výstaviště, nemohl tušit, co všechno se v pavlačovém domě nedaleko od něj odehrává. Jak živé jsou ještě poválečné šrámy, zatímco už se postupně takzvaně normalizují poměry a „tuží“ vítězství socialismu.

Kdo bych chtěl podlehnout vzpomínkovému optimismu, tomu autor s neúprosnou přesností připomene, jak se tehdy žilo. Nenechává místo pro iluze. Při čtení či poslechu jeho příběhů se smějeme – tomu se neubráníme – protože smích léčí… Zpětně by totiž člověku mohlo dětství a dospívání za socialismu připadat spíš k pláči. Vždyť kdo by se chtěl vracet do doby, kdy musel v mateřské školce přelézat malířské štafle s nasazenou plynovou maskou?

Čtěte také

Příkladem odbourávání iluzí je i kapitola věnovaná Podkomorské hájovně, kam Vilém Mrštík zasadil děj romantického příběhu Pohádky máje. Helenka, jíž v Mrštíkově románu městský floutek Vilém popletl hlavu, skutečně žila – uvádí Jaromír Marek.

„Byla to dcera lesníka, který byl přímým nadřízeným mého praděda,“ čteme v knize. Kdykoliv prý v rodině padla zmínka o Helence, hned se ozvalo: „Děda Hubatka ju znál. Říkal, že byla nazrzlá a vůbec nehezká!“

Radioknihu můžete poslouchat celé čtyři týdny.

Spustit audio

Související