Japonské seniory opečovávají roboti. Výrobci s nimi chtějí prorazit i na stárnoucím Západě

Tuleň Paro tiše pláče, zatímco ho starší žena utěšuje. Skupince seniorů předcvičuje humanoid Pepper a jakýsi vzpřímený strom vede poněkud chatrné kroky muže se zdravotním postižením. „Levá, pravá, velmi dobře,“ ozývá se vlídný ženský hlas.

Tak začíná reportáž agentury Reuters z jednoho tokijského domova důchodců. Prim zde na straně „zaměstnanců“ hrají roboti, o klienty pečuje celkem 20 různých modelů. Japonská vláda doufá, že se podobný koncept stane vzorem pro využívání místních rozsáhlých znalostí robotiky, aby se tak země vypořádala se stárnutím populace a úbytkem pracovní síly.

Lidští pečovatelé se nehrnou

Článek podotýká, že na Západě by myšlenka možná vzbudila vlnu nevole. Vždyť péče o seniory je jako profese tradičně spojena s potřebou lidského dotyku. Mnoho Japonců však nápad vidí pozitivně, a to zřejmě hlavně proto, že roboti jsou v místních médiích často zobrazováni jako přátelští a užiteční.

„Tihle roboti jsou prostě skvělí,“ říká 84letý Kazuko Jamada po cvičení s Pepperem, produktem společnosti SoftBank Robotics, který umí reprodukovat naprogramované dialogy. „V dnešní době žije čím dál více lidí o samotě a Pepper pro ně může být partnerem pro konverzaci. Život tak bude zábavnější,“ myslí si Jamada.

Japonská vláda financuje vývoj robotů pro péči o seniory, aby tak do roku 2025 nahradila předpokládaný úbytek asi 380 tisíc specializovaných pracovníků. Tokio zavedlo celou řadu opatření s cílem usnadnit příchod zahraniční pracovní síly do pečovatelského sektoru.

I tak ale některé překážky zůstávají – třeba odborné zkoušky v japonštině. Nicméně v roce 2016 pro zahraniční zájemce o pečovatelství vznikla zcela nová kategorie pracovních víz. Ke konci minulého roku ale takové povolení drželo jen osmnáct lidí.

Byznys se stářím

Kromě saturace domácích potřeb se však japonské úřady i soukromé společnosti zajímají také o potenciálně lukrativní příležitosti za hranicemi. Promýšlejí tak plány na možný budoucí export pečovatelských robotů do zemí jako je Německo, Čína nebo Itálie, které čelí podobným demografickým problémům nebo je tato starost čeká v dohledné době. A několik výrobků už se z Japonska exportuje.

Japonský důchodce

Například společnost Panasonic začala na Tchaj-wan dodávat svá robotická lůžka, která se mohou přeměnit na invalidní vozík. A již zmiňovaný tuleň Paro se zase používá jako „terapeutické zvířátko“ v asi 400 dánských domů pro seniory.

Světový trh s robotickými pomocníky pro tělesně oslabené či postižené lidi je zatím relativně skromný. Podle údajů Mezinárodní federace robotiky (IFR) si v roce 2016 výrobci – které zatím najdeme převážně v Japonsku – přišli na 19,2 milionu dolarů.

Japonské ministerstvo hospodářství ale odhaduje, že jen domácí robotický průmysl do roku 2035 vyroste natolik, že bude ročně produkovat pečovatelské stroje za bezmála 4 miliardy dolarů. V té době by podle predikcí mělo každému třetímu Japonci být alespoň 65 let nebo více, informuje zpravodajská agentura Reuters.

„Je to potenciálně obrovský trh. Na spoustě míst se začínají zaobírat stárnoucími populacemi. A robotika je určitě součástí řešení těchto starostí,“ myslí si George Leeson, ředitel Oxfordského ústavu pro stárnutí populace.

autor: per
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.