Jana Volfová jako homo politicus
V sobotním vydání deníku Právo na 2. straně vlevo dole se krčil článeček s názvem: Volfová vybrala Bobošíkovou. Cituji: "Bývalá poslankyně ČSSD Jana Volfová nedala hlas straně, v níž za předsednictví Miloše Zemana dlouhá léta dělala organizační tajemnici. "Nevolila jsem sociální demokracii, protože teď neplní svůj program. Jana Bobošíková je moje dlouholetá kamarádka, proto jsem se rozhodla pro ni," řekla Volfová Právu" .
Tím, že to řekla Právu, sdělila to i veřejnosti. Proto nebudu indiskrétní, když si o ní chvilku zamedituji. Nejde mi ostatně o ni osobně. Vnímám ji jako jistý typ člověka politického. Přesněji řečeno jako typ nepolitického člověka v politice.
V ČSSD se Jana Volfová netlačila dopředu ani nahoru, ale obětavě se věnovala vnitřnímu provozu strany. Způsob, jakým si počínala, naznačoval, že je schopna si vytvořit cosi jako nadosobní ideál a jemu sloužit. - Jen si vzpomeňme na TV reportáž o vyslání zásilky zdravotnického materiálu do Bělehradu. Byl to tehdy ještě Miloševičův Bělehrad. A čelil nevoli Západu, především NATO, jehož jsme byli novopečenými členy. Toto humanitární a současně politické gesto skupiny našich levicových aktivistů v čele s pí Volfovou a p. Foldynou nebylo bez rizika, dokonce několikerého. - Nejvíc ovšem proslula pí Volfová oddaností Miloši Zemanovi. A nepolevila, ani když jeho hvězda na politickém nebi pohasla.
Tato žena rozhodně není člověkem tuctovým. Nelze jí upřít řadu ctností. Je iniciativní, vytrvalá, obětavá, nezištná a věrná. Analytickou racionalitu jí však asi nepřisoudíme a schopnost politické orientace taky ne. Porozumět proměnám vnitrostranické situace, pochopit problémy země, jíž její strana vládne, i problémy Evropy, jejíž je tato země součástí, to už bylo buď nad síly této ženy, anebo jí v tom bránila její vznícená citovost. Všimněme si, že dovednosti a ctnosti pí Volfové jsou vesměs předpolitického rázu, lze-li tak říci. - A když se opět ocitla v situaci pro ni nečitelné (tou byly nedávné "evropské" volby), zareagovala nepoliticky: dala hlas dlouholeté kamarádce, která nemá s její stranou nic společného.
Miliony našich občanů se zachovaly obdobně: nedaly sice hlasy kamarádům či kamarádkám, ale nešly volit. Proč tedy tolik řečí o pí Volfové, když se zachovala jako tolik jiných? Nu, u ní je pozoruhodné, že svého času zastávala významnou funkci v politické straně, včetně té poslanecké. Teď už ji nezastává, ale kladu si otázku: kolik je takových mezi současnými politickými profesionály, co svou političnost pouze předstírají, a přitom se v lepším případě pachtí za naivní utopií (jako pí Volfová) a v tom horším pouze za mocí a slávou? Jaké je politické krédo Miloše Zemana, jemuž pí Volfová oddaně slouží? Ne to deklarované, ale to opravdové, skutečně žité? Jakou politickou vizi má třeba Vladimír Železný? Ví někdo, zda a jakou politickou osobností je pí Bobošíková, jíž dala zhrzená pí Volfová svůj hlas?
Výklad volebních výsledků bude asi ještě hodně dlouho velmi hypotetický. Důvodem bude fakt, že mnohý volič reaguje svým hlasem (anebo svou neúčastí) na zcela jinou situaci, tedy i na jinou otázku, než jakou volby nastolují. Nedosti na tom. Volební výsledky budou ještě asi dlouho obtížně srozumitelnou šifrou i proto, že nejeden profesionální politik, ucházející se o mandát, bude předstírat, že je homo politicus - tedy člověk politický - , a on to bude dobrodruh nebo machtmensch (čili člověk mocenský). A voliči ho neprokouknou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.