Jana Jochová: Sametová revoluce – od jeslí k jeslím?

Avšak rovnítko mezi politikou zaměstnanosti a rodinou politikou udělat nemůžeme, z principu věci jdou totiž vždycky trochu proti sobě.

Čtěte také

Šárka Homfray: Jesle snad raději ne

Před rokem 1989 jsme v ústavě z roku 1960 měli v článku 27, že rovnoprávné uplatnění žen v rodině, práci a veřejném životě se děje i rozvojem zařízení a služeb, čímž se myslely také jesle. Jesle tak ženám ústavou zaručovaly možnost využít svých schopností k účasti na životě společnosti. Jesle takzvaně osvobozovaly ženy od péče o děti, aby mohly pracovat. Inspirací pro budování jeslí byl Sovětský svaz.

Po roce 1989 se ústava upravila tak, aby byla přátelská rodině a rodinu jako celek postavila na první místo. Výchova a péče o děti se vrátila rodičům a dětem se zakotvilo ústavní právo na rodičovskou výchovu a péči.

V následujících letech proto byly přijaty zákony, které podporovaly rodinnou péči, např. zákon o veřejném zdravotním pojištění nebo prvotní úprava nároku na rodičovský příspěvek.  To začalo před 30 lety, po pádu totalitní moci, jehož výročí jsme nedávno oslavili.

Otec a matka nikdy nebudou stejní

A dnes? Jak je to s tou rodinnou politikou, kam se po těch 30 letech zase dostala?

Čtěte také

Střídavá péče dětem škodí. Stejně jako internet. A za jesle pro kojence by měl být trest! říká psycholožka Gregorová

Stále máme málo dětí, demografové ukazují svoje křivky, které jasně říkají, že jako Česká republika v podstatě vymíráme. Místo podpory porodnosti a jasné pomoci mladým rodinám, aby mohly a chtěly mít více dětí, řešíme hlavně to, jak nahnat matky malých dětí znovu do práce, a to opět pod rouškou rovnoprávnosti a tzv. odstraňování stereotypů v chování mužů a žen.

Tentokrát nejen v práci, ale důsledně i v domácích pracích a rodičovské péči. A když se to zrovnoprávnění rodičovské péče nedaří dobrovolně, tak se na něj musí přitlačit. Po téměř 30 letech, kdy mohou i otcové pobírat rodičovský příspěvek, jich je velmi málo, jen okolo 5 procent.

To se genderovým aktivistům a aktivistkám zdá nežádoucí, a tak se otcům zkrátka naplánují alespoň dva měsíce na „mateřské“, pardon rodičovské. A když otec nebude čerpat, rodině příspěvek propadne. To je jedna z dalších plánovaných svazujících regulací rodinné politiky à la 50. léta vrcholného stalinismu.

Čtěte také

Jana Jochová: Jesle jako genderový experiment

Je přitom správné, když se otcové do péče o děti zapojují a celá rodina spolupracuje i při domácích pracích a na ženě není vždycky celá domácnost a péče o děti. A také je fajn, když matka si během rodičovské může přivydělat nějaké peníze, formou nějakého krátkého pracovního úvazku a zůstat tak v kontaktu se svou profesí.

Ale tohle má být na každé jednotlivé rodině, aby si svobodně rozhodla, jak si svůj život a péči o děti rozdělí či zařídí. To je právě ten významný atribut svobody, po kterém se na náměstích volalo, když lidé křičeli „svoboda“.

A ještě jedno je podstatné pro tuhle debatu, muž a žena, otec a matka nikdy nebudou stejní, jsou zastupitelní, ale nejsou nahraditelní. Dítě vždycky potřebuje maminku a tatínka.

Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu|foto: Radko Kubičko

Když okolnosti tomu nepřejí a jeden z nich zkrátka není nebo svou roli neplní, druhý ho zastoupí. Musí, nic jiného ani nezbývá. Tato situace ale není optimální, ani pro dítě, ani pro toho zbylého rodiče. To by rodinná politika také měla brát v potaz a vhodnou prevencí těmto situacím, pokud možno předcházet.

Nahrazení rodičovské péče a výchovy ve velkém jeslemi je ale jasný krok k dobám, které jsme s velkou slávou před 30 lety opustili.

Autorka je publicistka a předsedkyně Aliance pro rodinu