Šárka Homfray: Jesle snad raději ne

Jesle (ilustrační foto)
Jesle (ilustrační foto)

Ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo do mezirezortního připomínkového řízení novelu zákona o dětské skupině.

Tato novela má zejména stabilizovat financování těchto zařízení, které bylo doposud závislé především na prostředcích z Evropského sociálního fondu, upřesnit standardy jejich provozování a sjednotit jejich název.

Dosavadní dětské skupiny by se měly přejmenovat na jesle. Podle předkladatele jde o termín, který je „veřejnosti dobře znám jako označení pro kvalitní, dobře dostupné zařízení péče o nejmenší děti.“. Právě tato změna je ale soudě podle reakcí na předloženou novelu vnímána jako přinejmenším problematická.

Jak vyplývá z některých dosud uplatněných připomínek i z reakcí odborné a laické veřejnosti, není úplně zřejmé, co předkladatele k této změně vede. Jesle jsou vnímány jako zařízení zcela jiného, zdravotnického, typu.

Není ani dobré si namlouvat, že konotace spojené právě s jeslemi jsou u obecné veřejnosti výrazně pozitivní, spíše naopak. Dětské skupiny se na české předškolní poměry vyznačují zejména nízkým počtem dětí na jednu pečující osobu, kratší dobou docházky a neformálním až rodinným charakterem.

Terminologické hry

S ohledem na původní úpravu jejich zřizování pak jsou často spojeny s konkrétním zaměstnavatelem v podobě jakési firemní školky. Proč takové zařízení nazývat pojmem jesle, který je v našich myslích téměř ekvivalentem ústavní výchovy, je otázkou. 

Samotná novela není rozhodně špatná a obsahuje několik velice potřebných bodů. Důležitá je právě změna financování, která zaručí alespoň do určité míry jeho stabilitu a předvídatelnost, což je důležité jak pro zřizovatele, tak pro rodiče. Stejně tak zastropování ceny pro rodiče je krokem k větší dostupnosti těchto zařízení, byť můžeme diskutovat o jeho parametrickém nastavení.

Žádoucí je i podpora rodičů účastných na trhu práce. Je to právě nedostatek časově, finančně a místně dostupných zařízení pro péči o děti mladší tří let, které výrazně brzdí dřívější návrat zejména matek do práce.

Zaměstnavatelé jim mohou maximálně vycházet vstříc programy na podporu rodičů a nejrůznějšími úpravami pracovní doby a dalších pracovních podmínek, pokud ale není, kdo by se o dítě staral, těžko se takové nabídky dají využít.

O tom, co na evropské poměry velmi dlouhá doba rodičovské dovolené znamená pro další život zejména matek více dětí, už bylo napsáno mnoho. Efektivní krok k lepšímu zajištění reálné možnosti volby při sladění rodinného a profesního života tak bude krok dobrým směrem.

S ohledem na poměrně silně konzervativní charakter české debaty na téma péče o nejmenší děti je tedy potřeba být zejména v terminologii obezřetný. Zřizovatelé a dotčené municipality potřebují v první řadě pravidla, která budou dostatečně stabilní a zároveň flexibilní, aby bylo možné zřizováním dětských skupin reagovat na aktuální poptávku a potřeby rodičů a zároveň jim dát určité garance.

Co nepotřebují, jsou terminologické hry, zejména pokud mohou znamenat složitější prosazování příslušných řešení jak u části veřejnosti, tak u části politické reprezentace.

Autorka je spolupracovnice redakce