Jan Železný
Ptát se sportovců před závodem či zápasem, na co se cítí, je normální, ale většinou také zbytečné. Z odpovědi se dozvíme, že si sportovec věří, protože kdyby si nevěřil, nemělo by smysl s ním dělat rozhovor. Fotbalisté Mladé Boleslavi nemohli na letišti říct, že si jedou do Turecka pro pět gólů, a před odvetou od nich určitě neuslyšíme, že k nim přibudou další. Budou hrát svoji hru a pokusí se o zázrak.
Podobně když Jan Železný před mistrovstvím Evropy řekl, že se cítí na medaili, dalo se to brát u čtyřicetiletého oštěpaře jako povinný optimismus. Železný ale nakonec medaili má, když v závěru své sportovní kariéry hodil oštěp o deset metrů dál, než při svém prvním startu na velké atletické soutěži před dvaceti lety. Cena jeho včerejšího bronzu z mistrovství Evropy je určitě jiná, než cena tří zlatých medailí z olympijských her anebo tří zlatých, vybojovaných na mistrovstvích světa. Boj o tuto poslední medaili sváděl s mimořádně těžkým soupeřem, kterým je věk. Poté, co nad věkem zvítězil, připomněl svá slova před závodem: "Možná to zní namyšleně, ale říkal jsem, že chci medaili. Já tomu věřil."
Jan Železný odchází z vrcholového sportu jako světový rekordman. Překonat jeho rekord nebude snadné. A pro případ, že se to někomu podaří, zanechal po sobě ve statistikách ještě rekord jako veterán, tedy výkon, na který budou obtížně útočit oštěpaři po čtyřicítce. Když budou sportovní novináři vybírat českého sportovce tohoto roku, nejspíše se zaměří na výkony oceněné zlatem, protož to je kov, který oslňuje. Sportovní hodnota Železného veteránského bronzu by ale volbu měla zkomplikovat. A možná už tu anketu včera vyhrál.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
