Jan Vávra: Zapomněli jsme postavit protipožární zeď

Podle všeho jsme si již zvykli na Okamurovy rasistické projevy i jeho útoky na Ukrajince, cizince, Evropskou unii i NATO. Zatímco v Německu je absolutně vyloučené, aby se na tak vysokou funkci dostal zástupce AfD, která je na evropské úrovni spojencem SPD, na naší politické scéně panuje k rasistům a extrémistům mnohem větší tolerance.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Okamura ústavní trojkou

Pozorovatele zvenčí nejvíce zaráží, proč musí pravicový extrémista, zastupující nepříliš významnou stranu – aspoň z hlediska volebního výsledku –, zaujmout tak reprezentativní funkci ve státě. Nám je ovšem jasné, že vše je dáno toxicitou Andreje Babiše, který je sice suverénním vítězem voleb, se kterým ale – kvůli jeho střetu zájmů a trestnímu stíhání za dotační podvod – nikdo kromě extrémistů nechce vládnout. 

Naši demokratičtí politici bohužel nevystavěli žádnou protipožární zeď, jako to udělali Němci, ani se nezmohli na žádnou jinou účinnou reakci proti nástupu krajní pravice. S Okamurou jednali jako se standardním politikem, takže se stal takzvaně salonfähig, je zván do médií a je dokonce vyhledávanou celebritou. Politici pravice s ním třeba vyjednávali i obsazení mediálních rad a nechali ho si zvolit své zástupce, takže teď může ovlivňovat i média.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Nejde jen o Tomia Okamuru v čele Sněmovny

Nic na tom nemění skutečnost, že Tomio Okamura je politický podnikatel, který se snaží nenávist k těm, kteří jsou jiní, strach z globalizace a frustraci ze sociálního postavení pouze komerčně zúročit. Výsledek je podobný, jako kdyby byl ideolog typu Steva Bannona.

Se vzestupem popularity krajní pravice se potýkají i jiné evropské země. Samostatnou kapitolou je Trumpovo tažení napříč demokratickými institucemi Spojených států a tamní kult osobnosti. Česká republika se ale zdála dosud být masivního šíření vlivu pravicového extrémismu ušetřena. Extrémistické strany ani v nedávných volbách nedosáhly zvlášť výrazného úspěchu.

Znovu vypouštíme fašistického džina z lahve

Je tedy smutné, když tolerování extrémistických názorů vede k instalování předsedy krajní pravice na reprezentativní ústavní post. Pokud by veřejnost nějakým viditelným způsobem projevila odpor proti instalaci extrémisty do čela Poslanecké sněmovny, možná by si Andrej Babiš takový krok nedovolil.

Je známo, že si nechce proti sobě postavit veřejné mínění a není rád, když se proti němu demonstruje, protože chce vytvářet obraz všemi milovaného vůdce. Nezdá se ale, že by to většině společnosti příliš vadilo.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Politici, historici a intelektuálové nás rádi ujišťují o humanistických a demokratických tratích českého národa a o jeho uměřenosti. Ze své kolektivní paměti tak vytěsňujeme události, které do tohoto obrazu nezapadají. Je to třeba období takzvané II. republiky, kdy jsme omezili demokratickou soutěž, pronásledovali exponenty I. republiky a vylučovali Židy z profesních organizací, čímž jsme sami z vlastní vůle směřovali k ustavení fašistického státu.

Hitler nás svým vpádem a nastolením protektorátu vlastně zachránil před ztrátou iluzí o našem humanismu a demokratických tradicích. Pokud bychom své tehdejší selhání připustili, mohli bychom se z něho dnes trochu poučit. Ale takto vypouštíme fašistického džina z lahve znovu.

Autor je publicista