Jan Vávra: Veřejná debata v čase koronaviru

Atmosféra strachu z nekontrolovatelného šíření viru, kolapsu zdravotnického systému, ale i celospolečenská frustrace z nejrůznějších omezení prostupují většinou společnosti a výrazně ovlivňují celospolečenskou debatu.

Čtěte také

Josef Mlejnek jr.: Covid a brambory na Venuši

Vláda se dnes především snaží přinutit obyvatelstvo, aby dodržovalo nařízená opatření, takže nás zahrnuje směsicí znepokojivých informací kombinovaných s ujišťováním, co všechno pro zvládnutí epidemie a jejích následků dělá. Opozice nenachází mnoho způsobů, jak prezentovat nějaký alternativní způsob boje s nákazou, takže se musí spokojit s občasným rýpnutím do postupu vlády.

Média se pochopitelně soustředí zejména na události kolem covidu, například na narůstající, nebo klesající počty nakažených v různých regionech. V souladu s nejnovějšími trendy přinášejí také řadu dojemných příběhů každodenního hrdinství lékařů a zdravotnického personálu bojujícího v první linii. V oblasti investigativní žurnalistiky si vysoký rating samozřejmě drží odhalení těch politiků, kteří přes vlastní veřejné proklamace prokazatelně porušili nařízení vlády.

Co všechno si někdo mezitím zařídil

Ovšem politický a ekonomický život jak u nás, tak okolo nás se netočí jen kolem covidu a je mnohem různorodější, než jak ho naše veřejná debata odráží. Sledujeme sice podrobně volby v USA, ale mnohem méně se věnujeme dění v EU, kde probíhá například diskuse o dodržování vlády práva a jeho spojení s vyplácením evropských dotací, to se nás ale může v budoucnosti týkat.

Čtěte také

Klára Vlasáková: Ekologická katastrofa na Bečvě – je třeba zajistit, aby se neopakovala

Stejně prochází bez velkého zájmu i spor o zastropování zemědělských dotací, tedy něco, co je – vzhledem k tomu, že Agrofert ze svěřenských fondů premiéra Babiše je největším příjemcem dotací v ČR – navýsost aktuální domácí téma. A malou pozornost věnujeme i tomu, komu se vláda chystá poslat miliardy z evropského fondu obnovy nebo peníze určené na ekologizaci energetiky.

Ale i na čistě domácí scéně existuje několik pozoruhodných případů. Za všechny jmenujme například otravu řeky Bečvy uniklým kyanidem. Jméno viníka se – přes původní ujišťování ministra životního prostředí o jeho rychlém odhalení – bohužel už asi nikdy nedozvíme. Přitom vyšetřování této ekologické katastrofy jak ze strany inspekce životního prostředí, tak i policie budí značné pochybnosti.

Kromě své neúspěšnosti a délky i tím, jak rychle byla z okruhu podezřelých firem vyřazena ta, která náleží do koncernu Agrofert. O tuto kauzu se sice zajímá několik investigativních novinářů, stejně tak i někteří poslanci, ale tato ekologická katastrofa rozhodně nevzbuzuje takové emoce a nevyvolává takovou veřejnou debatu, jakou by asi vzbudila, kdyby nebylo koronavirové epidemie.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Přítmí, které vzniká přesvícením té části scény, na které se hraje o covidu, samozřejmě vyhovuje nejrůznějším šíbrům a politickým šikulům. Ačkoli koronavirová epidemie bude určitě ještě dlouho přitahovat největší část pozornosti, neměli bychom rezignovat na jiné významné otázky. Až epidemie jednou ustoupí – nebo až si na ni zvykneme – bychom mohli být nemile překvapeni, co všechno si někdo mezitím dokázal zařídit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu