Jan Vávra: Suverenita a demokracie

21. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zleva polský premiér Mateusz Morawiecki a maďarský premiér Viktor Orbán
0:00
/
0:00

V postkomunistických zemích je postavení soudů a soudců vůči politikům – stejně jako postavení médií – chápáno pořád úplně jinak než v západním světě.

V dubnu letošního roku zrušil Městský soud v Praze čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislosti s koronavirovou epidemií omezila volný pohyb, maloobchod a služby.

Tehdy se nechal prezident Zeman slyšet, že soud tak na sebe bere odpovědnost za dopady na životy, zdraví nebo hospodářství České republiky. A premiér Babiš pokládal za absurdní, že soud může zrušit opatření vlády, která zcela evidentně zachránila tisíce lidských životů.

Čtěte také

Z politického suterénu se pak ozval mluvčí Hradu Ovčáček, který na svém twitteru napsal, že zde reálně vládnou nikým nevolení soudci, kteří bez mrknutí oka rozhodují od stolu o osudech 10 milionů lidí. „Co kdybychom rovnou zrušili volby a všechny ústavní orgány?“ tázal se prezidentův mluvčí.

Tuto epizodu je dobré si připomenout při sledování vzpoury Polska a Maďarska proti snaze Evropského parlamentu a řady států Evropy zavést skutečně fungující mechanismy, které by zabránily porušování zásad právního státu. Ukazuje se, že v postkomunistických zemích je postavení soudů a soudců vůči politikům – stejně jako postavení médií – chápáno pořád úplně jinak než v západním světě.

Rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií

Čtěte také

A vůbec nejde jen o naše současné vládce. Justiční reformu v Polsku, která podle EU ohrožuje fungování právního státu, bránil i europoslanec za ODS a bývalý bojovník za občanská práva Alexandr Vondra. „Opravdu chceme, aby někdo zvenčí rozhodoval, kdo má sedět v našem soudu?“ ptal se.

Tendence povyšovat moc vycházející z volebního vítězství nad ostatní složky státní moci je nejen v této části Evropy stále silnější. Všichni populisté a autoritářští vůdci se odvolávají na volby a snaží se umlčet nikým nevolené soudce, novináře, intelektuály, představitele neziskových organizací, kteří jim vládu komplikují.

Častým argumentem je, že jim tito lidé brání splnit mandát, který jim občané dali. Je třeba ovšem připomínat, že v demokracii je dodržování pravidel vždy důležitější než výsledek jakékoli vlády. A pravidla hovoří jasně o nutnosti dělby moci, která je základem právního státu. To by si měla uvědomit maďarská ministryně spravedlnosti, když tvrdí, že „neexistují jasná objektivní kritéria, ani jasná definice zásad právního státu“.

Čtěte také

Dalším argumentem bývá poukazování na právo té které země jít cestou, která odpovídá jejím tradicím. S tím bývá spojována i otázka suverenity národního státu. Tou zase se ohání polský ministr spravedlnosti, podle kterého jde o to, „zda je Polsko suverénním subjektem ve společenství EU, nebo bude politicky a institucionálně zotročeno“.

Zastánci suverenity zapomínají, že idea právního státu je stejně univerzální hodnotou, jakou jsou třeba lidská práva. Pokud se někdo hlásí k evropské civilizaci – a navíc od ní požaduje peníze –, neměl by zároveň vyžadovat tolerování způsobu vlády, jaký se s oblibou od pradávna praktikuje na východ od našich hranic.

Jan Vávra

Za komunismu koloval takový vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií? – No, asi jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Bohužel není vyloučeno, že Orbánova idea takzvané neliberální demokracie nemůže skončit u nám dobře známé lidové demokracie. Pokud se takovému vývoji nepodaří ostatním státům Evropy zabránit, může být ohrožena demokracie i jinde, včetně České republiky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio