Jan Vávra: To sladké slovo spravedlnost

To slovo se objevuje ve volebních materiálech hnutí snad v každé větě. Slibování spravedlivého světa zní samozřejmě sladce, nakonec málokdo by tvrdil, že chce nespravedlivost. Šlachta není první, kdo kouzlo spravedlnosti objevil. Komunisté na vidinu nejspravedlivějšího světa nalákali stovky milionů lidí. Současní vládci Polska, pocházející z opačného ideového tábora, si slovo spravedlnost dali přímo do názvu své strany.

Čtěte také

Petr Holec: Šlachta se vrací na místo činu. Není to dobrá zpráva

Problém se ukáže, když se podíváme, jak dopadlo zavádění spravedlivého světa v praxi. Všichni víme o komunistickém teroru a desítkách milionů obětí. A i strana Právo a spravedlnost zavádí ve jménu spravedlnosti v Polsku nedemokratické a nespravedlivé pořádky, ať již jde o fungování soudů, médií nebo svobodu projevu a podobně.

Úhel pohledu

Spravedlnost je značně subjektivní pojem a co je pro jednoho spravedlivé, je pro jiného nespravedlivé. Za spravedlnost pro svoji věc bojují v demokratických zemí různé skupiny obyvatel prakticky neustále. Názor na to, co je spravedlivé, se také proměňuje. Není to tak dávno, kdy v kolébce demokracie bylo spravedlivé, že občané s jinou něž bílou barvou pleti byli od ostatních odděleni. My pokládáme za spravedlivé, aby homosexuálové neuzavírali manželství, ačkoli to v řadě států Evropy naopak pokládají za nespravedlivé.

Čtěte také

Místo programu spíš politické emoce. S reportérkou o předvolební kampani Roberta Šlachty

Seriózní politik by měl mluvit o právu, což Robert Šlachta jako bývalý policista jistě ví, ovšem slibovat právní stát již nezní tak lákavě. Příznačné je, že všichni, kdo slibují spravedlnost, už nepřipomínají, že předpokladem k jejímu opravdovému uskutečnění je svoboda. Základní politologické poučky hovoří o tom, že nejdříve musíme být svobodní, pak musíme zajistit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost a teprve pak můžeme začít s budováním demokratických struktur.

Protektoři Česka

To, že je po spravedlnosti v postkomunistických státech taková poptávka, souvisí většinou se zklamáním z liberální demokracie. V České republice se například v době budování kapitalismu na právo a spravedlnost zcela účelově zapomnělo. Směr vývoje diktovali ekonomové, což bylo mimo jiné důsledkem toho, že drtivá většina veřejnosti si demokracii a svobodu spojovala s prosperitou. Když lidé pochopili, že bohatí nebudou, začali požadovat aspoň spravedlnost. Ta se ovšem v tomto prostředí prosazuje velice obtížně.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pocit absence spravedlnosti má ale i své historické kořeny. Za Rakouska-Uherska nám spravedlnost zajišťoval císař, po dvaceti letech svobody jsme přijali nacionální a pak třídní spravedlnost našich protektorů. Výsledkem je, že dnes nám musí spravedlnost zajišťovat Evropská unie, což dokazují problémy našich institucí se střetem zájmů pana premiéra. Není proto divu, že značná část populace pořád hledá osvíceného a pevného vládce, který by pro ni spravedlnost zařídil. Vzhledem k tomu, že před sebou nevidí žádnou perspektivu, je pro ně spravedlnost důležitější, než svoboda a demokracie.

A to není rozhodně dobré vysvědčení pro naši demokracii.

Autor je komentátor Českého rozhlasu