Jan Vávra: Prezident Pavel mezi líbivými gesty a státnickými kroky

Nedávno kritizoval Fialovu vládu za její jednostrannou podporu Izraelské ofenzivy v Gaze. To byl v současné atmosféře docela odvážný krok, protože ten, kdo v Čechách upozorní na genocidní chování Netanjahuovy vlády vůči obyvatelů Gazy, bývá okamžitě označen za antisemitu.

Čtěte také

Petr Hartman: Prezident vytyčil hranici pro jmenování ministrů

Podle některých expertů na Blízký východ tak prezident svými slovy zachraňuje pověst naší země v Evropě, kde je znechucení z postupu Izraele vůči civilistům v Gaze a z blokování dodávek humanitární pomoci slyšet již dlouho.

Další Pavlův počin, tedy udělení milosti čtveřici českých vojáků, patří naopak mezi populární gesta. Vojáci byli trestně stíháni v souvislosti s podivným úmrtím afgánského vojáka, který na americké základně v Afganistánu zaútočil na auto s českými vojáky a zabil rotného Tomáše Procházku. Poté, co byl vyslýchán českými, americkými a afghánskými vojáky, zemřel. Českým vojákům, kteří ho vyslýchali nebo hlídali, hrozil až výjimečný trest.

Případ je samozřejmě komplikovaný, odehrál se ve vypjaté situaci a hlavním důkazem byla výpověď afgánského tlumočníka, který ji dvakrát změnil. V rámci dodržování pravidel demokratického státu mělo ale trestní stíhání proběhnout a justice měla mít možnost se s tímto – byť obtížným případem – vyrovnat.

Čtěte také

Petr Hartman: Pozdější vyhlášení termínu voleb neférové praktiky nevymýtí

Američané například své vojáky potrestali výtkou, což má pro jejich další vojenskou kariéru dost nepříjemné důsledky. Prezident Pavel tak svojí rychlou milostí vyšel až příliš vstříc veřejnému mínění, které samozřejmě nebylo – jak ukazovaly různé články – nakloněné tomu trestat české vojáky „jen“ za to, že si při výslechu podali vraha jiného českého vojáka poněkud brutálněji, než měli. Zda to ale posílí vědomí veřejnosti, že se zákony mají dodržovat i ve vypjatých situacích, je otázkou.

Největší rozruch ovšem vzbudilo vyjádření prezidenta republiky, že by měl problém jmenovat ministry, kteří by byli proti našemu členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Tady se prezident pustil na nejméně pevnou, ale zároveň i nejžhavější půdu. Odmítnout jmenovat premiérem navržené ministry zkoušel s různým úspěchem několikrát třeba Miloš Zeman a byl za to obviňován z pohrdání ústavou.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Vyhrát volby nestačí. Důležitější bude, kdo a s kým sestaví příští vládu

Lze namítnout, že Zeman to dělal z osobních důvodů, kdežto prezident Pavel avizuje obecná kritéria. Je také pravdou, že ani ústavní právníci se neshodnou na tom, jak stručný text ústavy interpretovat a k Ústavnímu soudu se takový případ nikdy nedostal. I z toho důvodu Petr Pavel řekl, že by s takovým člověkem měl velký problém, netvrdil ale, že ho nejmenuje.

Politické směřování země

Sestavení vlády nebude zřejmě jednoduché a Pavel tím výrazně vymezuje budoucímu premiérovi – kterým bude asi Andrej Babiš – manévrovací prostor. Za humny řinčí zbraněmi Rusko, vláda, která aspoň trochu hájí západní liberální hodnoty, je slabá a krajně nepopulární.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Prezidentův postoj při sestavování nové vlády tedy může výrazně ovlivnit, zda zůstaneme západní liberální demokracii a pevnou součástí EU nebo se vydáme směrem k autoritářským režimům, jaké vidíme na východ od nás.

Pokud nechce prezident zklamat očekávání těch, kteří ho zvolili, měl by místo líbivých a spíše populistických gest prosazovat – byť to určitě bude značně komplikované – liberální a demokratické hodnoty, které nás spojují s Evropou a jejím myšlenkovým, společenským a kulturním dědictvím.

Autor je publicista