Jan Vávra: Kultura v pojetí nejen našich politiků

Ministerstvo kultury
Ministerstvo kultury

Dovedete si představit, že by současné vládě scházel třeba ministr financí nebo ministr vnitra a tato ministerstva by řídili jen náměstci?

Něco takového by Andrej Babiš určitě nepřipustil. Ovšem u resortu kultury to možné je, tam přece o nic tak moc nejde. Navíc budou prázdniny.

Ondřej Konrád: Aspoň jeden ministr má mít kulturu rád

Pavel Dostál

„Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru.“ Měl údajně kdysi říci Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels.

Přitom kompetenční zákon jasně říká, že ministerstvo se od ostatních správních úřadů liší tím, že v jeho čele musí být člen vlády. Jinak jde o porušení zákona nebo dokonce – podle některých právníků – o porušení ústavy.

Současná krize, kdy má ministerstvo kultury při neexistenci ministra řídit náměstek, je tak nejen ukázkou neúcty k právu a k pravidlům demokratického systému, tedy toho, co se nazývá politickou kulturou. Je i dosti výmluvným obrazem toho, jak je kultura dnes chápána obecně.

Pokřik opozice je v tomto směru licoměrný, ostatní strany se nechovaly a nechovají k resortu kultury lépe. Konzervativní strany obecně pokládají kulturu – pokud nejde jen o starobylé památky – za něco elitářského. A živé umění je podle nich už ze své podstaty levičácké.

Tradice angažovaného umění

Ondřej Konrád: Co ví prezident, premiér, kdekdo. I sázkaři

Antonín Staněk

Možná by se na sázce ohledně vyústění vleklé záležitosti s ministerstvem kultury dalo slušně vydělat.

Kupodivu je to dnes právě levicová sociální demokracie, která kulturu soustavně devastuje. V ČSSD totiž přežívají marxistické názory, že kultura patří mezi takzvanou nadstavbu, která k uspokojení životních potřeb obyvatelstva není tak nezbytně nutná. Ochotni jsou tolerovat ještě tak dechovku, folklór nebo národní památky. 

Projevuje se to – kromě jiného – obsazováním ministerstev. Těžko si lze představit, že by předseda ČSSD Hamáček dosadil tak nevýrazného a mdlého politika, jakým je pan Staněk, třeba na ministerstvo vnitra nebo ministerstvo zahraničí, i kdyby potřeboval nutně odměnit jeho region za podporu svého vedení.

V případě kultury to ovšem možné je, kulturu může řídit prakticky kdokoli. A podobnou kvalifikaci vést tento resort má i nominant pan Šmarda, jen je na rozdíl od pana Staňka méně mdlý.

Petr Hartman: O vládních prázdninách se obejdeme bez ministrů

Končící ministr kultury Antonín Staněk

Vláda bude mít prázdniny, proto se ministerstvo kultury obejde bez řádného šéfa.

Pokud jsou pak takoví ministři schopni něco řešit, jsou to především opravy památek. Největší potíže ovšem mají s takzvanou živou kulturou. To platí všeobecně, od levice po pravici. Přitom ti samí politici se dokáží zaklínat našimi kulturními tradicemi, které by nám nějací migranti, kdybychom je sem pustili, mohli ukrást. Ale pro rozvoj současné kultury, nedělají skoro vůbec nic.

Ještě se jim tak možná hodí ukázat se na karlovarském festivalu v přítomnosti populárních umělců, ovšem současného umění se vyloženě bojí. Umělci jsou – až na určité loajální výjimky – pro politiky nespolehliví a nevděční, jsou to individualisté neochotní se podřizovat nějakým pravidlům. Přitom naši umělci jsou ve srovnání s umělci z jiných zemí v průměru mnohem méně politicky a společensky angažovaní.

Srovnáme-li to třeba s umělci americkými, vidíme, že tam jsou umělci vůči politickému establishmentu mnohem kritičtější a ostřejší. Přitom tradici angažovaného umění máme, stačí vzpomenout třeba na Jaroslava Haška, nebo Voskovce a Wericha, abychom zůstali u srovnatelných poměrů.

Jan Vávra

Možná, že by současní umělci, když je politici tak málo podporují, mohli trochu přitvrdit a dát o sobě více vědět. Určitě by tím nemohli ze svého pohledu nic zkazit. S podporou současné kultury – zejména té mimo hlavní a konzumní proud – to už o moc horší být nemůže.

Autor je komentátor Českého rozhlasu