„Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru.“ Měl údajně kdysi říci Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels.
Není důležité, co se děje. Podstatné je, jakým způsobem se to prodá veřejnosti. Poměrně jednoduché pravidlo pomáhá Andreji Babišovi v zatím úspěšné politické kariéře.
Ale občas je výrok připisován Balduru von Schirachovi, říšskému vůdci mládeže. Který k faktu, že řídil deportace 185 tisíc rakouských Židů, poznamenal: „Tento krok vidím jako aktivní příspěvek k evropské kultuře.“ To je, uznejte, ještě lepší!
Ale citát s kulturou a revolverem se zas má stále k světu. Ať je jeho autorem Petr nebo Pavel. Navíc by se chtělo říci, že jej snadno mohl pronést nejeden český politik posledních 30 let. I když to je asi přehnané, mnohem častěji jde místo averze o lhostejnost až despekt.
Díky jimž dlouhá řada šéfů resortu nahlas blouznila o cíli v podobě ročního rozpočtu ve výši procenta HDP. Od kterého je však političtí lídři drží zhruba 20 let v bezpečné vzdálenosti. Naposled si jedno procento naivně maloval pro rok 2021 čerstvý exministr Staňek.
Možná by se na sázce ohledně vyústění vleklé záležitosti s ministerstvem kultury dalo slušně vydělat.
Na něho si za pár týdnů takřka nikdo nevzpomene (tedy pan Fajt asi ano), ale ani tehdy možná ještě nebude standardně obsazené ministerské křeslo. Protože prezidentův apetýt dělat si blázny ze sociálních demokratů i premiéra takřka nezná kraje konce. A tak se chtěj nechtěj bude se o resortu kultury mluvit. I například uvažovat, co čeká Staňkova nástupce.
Když nepočítáme samozřejmé usilování o peníze ze státní kasy, byť zůstane ono jedno procento nadále v mlhách, pak by se nejspíš měl příští ministr snažit vzbudit v kulturní veřejnosti pocit, že není jejím nepřítelem a je si naopak vědom, o jak specifickou oblast jde a že vedle například exaktních památkářů pod něj spadají hlavně umělci, lidé senzitivní a vůbec specifičtí.
Ale v drtivé většině také nikoli jurodivé, nýbrž vzdělané, cílevědomé a schopné bytosti. Které i chápou jistou bezmocnost šéfa otloukánkovského resortu. O to více však v něm potřebují mít spřízněnou duši.
Což kdysi výborně splňoval muž s mírně bohémskou šálou, někdejší amatérský divadelník Pavel Dostál. Jemuž chodit za umělci jako „mezi své“ vysloveně činilo potěšení. Mimochodem polistopadový nejdéle sloužící ministr kultury - sedm let. Za tu dobu se mu sice nic do historie vstoupivšího nepodařilo, ani nezískal zřetelně víc financí.
Prezident Miloš Zeman zatím ještě neukázal, jak v půlce srpna vyřeší spor kolem nejmenování místopředsedy ČSSD Michala Šmardy ministrem kultury, což nedávno v Lánech slíbil premiérovi Andreji Babišovi.
A měl i kritiky, minimálně kvůli instalaci Milana Knížáka ředitelem Národní galerie roku 1999. Což byl ale zřejmě jeden z vedlejších efektů opoziční smlouvy tandemu Zeman-Klaus. Ale jinak byl Dostál člověkem kulturu ctící a jí žijící. Především onou takřečenou živou. O niž také jde, památky by konec konců mohlo přece spravovat i jiné ministerstvo.
Ale to, co se děje v kultuře dnes a co může Českou republiku reprezentovat a propagovat po celém světě, je zdaleka nejhlavnější. Přehlížet, to je chybou právě těch politiků, kteří rozpočet resortu drží na uzdě. A někteří by možná ministerstvo kultury zrušili.
Jako brazilský prezident Bolsonaro záhy po svém zvolení. Že jde o plýtvání penězi. Mimochodem – Bolsonarovi se říká „tropický Trump“. A vyskytuje se různých Trumpů povícero. Boris Johnson je prý britský.
A Miloš Zeman o sobě přece říkal, že je českým Trumpem! Dokonce jemu samotnému! Což ale na pozvání do Bílého domu nestačilo, tak už to třeba neplatí. A stačí aspoň hrát s ministerstvem, sociálními demokraty i s premiérem Chodí pešek okolo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
