Jan Vávra: Koho u nás posílí Trumpovo vítězství?

První týdny Trumpovy vlády potvrzují, že blíže pravdě byli populističtí politici od Andreje Babiše, až po různé nacionalisty a radikály typu Tomia Okamury, Filipa Turka a Petra Macinky. Tradiční demokratické strany – jako koalice Spolu - jsou naopak ve stejné pozici, jako byli američtí demokraté.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Trump má fanoušky v české koalici i opozici. Domýšlejí ale své postoje?

I to je důvodem, proč po počátečním nadšení z Trumpova vítězství slyšíme ze Strakovy akademie rozpačité mlčení. Politici koalice Spolu si nejsou jisti, jaký politický směr vlastně v USA zvítězil. Ukazuje se, že Donald Trump není žádný konzervativec, ale populistický vůdce, který se postavil do čela zklamání nemalé části americké populace z liberálně demokratického establishmentu. A podobné je to i s našimi populisty.

Pokud vládní strany nechtějí následovat osud amerických demokratů, měly by vzít v úvahu, že společnost se nedělí na pravici a levici, ale na zastánce liberální demokracie a antisystémová uskupení.

Čtěte také

Petr Fischer: Nové hnutí Andreje Trumpa

Tradiční strany mohou uspět, pouze když se jim podaří obnovit důvěru veřejnosti v systém zastupitelské demokracie a liberálního kapitalismu. Bohužel současná vláda nabízí populistům příliš mnoho příležitostí útočit právě na její elitářství a papalášské praktiky.

Ukázkovým příkladem je třeba dění na pražském magistrátu, za které politicky odpovídá primátor Bohuslav Svoboda z ODS a pražská Spolu. V médiích vyplouvá v posledních měsících na povrch jedna magistrátní kauza za druhou.

Čtěte také

Petr Hartman: Splní se Babišovo přání o samostatném vládnutí?

Nejpikantnější jsou papalášské manýry ředitele magistrátu Martina Kubelky, který vzbudil pozornost téměř milionovou odměnou a služebním bytem navíc pro svoji asistentku i neprůhledným rozdáváním VIP parkovacích karet a kterého primátor dlouhou dobu kryl.

Pak je tu kauza neoprávněných odměn Zdeňka Hřiba, dále kauza možného úniku informací a brutálního přeplacení za někdejší pozemky Jaromíra Soukupa, a vše korunuje nekonečný a totální chaos v pražském Dopravním podniku.

Politická (ne)prozíravost vládní koalice

Neschopnost zbavit se klientelismu doplňuje u vládních politiků absence sociální solidarity. Zvýšení platů politiků, zvýšení televizních a rozhlasových poplatků nebo reforma sociálních dávek – vše téměř půl roku před volbami - rozhodně není příkladem politické prozíravosti vládní koalice.

Čtěte také

Radko Kubičko: Co všechno zruší budoucí vláda

Ta část veřejnosti, která zápasí s tím, aby každý měsíc nějak vyšla, vládní koalici takové kroky rozhodně nezapomene, ať už bude jejich odůvodnění jakékoli.

Tímto stylem se koalice Spolu ve svém souboji s miliardářem, který se tváří jako ochránce obyčejných lidí proti zkorumpovaným elitám, sama střílí do vlastní nohy.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud se rychle nezbaví elitářských praktik, pokud bude trvat na oblíbené pravicové doktríně, že každý si za svůj osud může sám a neprojeví více pochopení pro každodenní problémy obyčejných lidí - včetně těch na okraji společnosti - dočkáme se velice pravděpodobně vlády populistického oligarchy, pro kterého je - přes všechny vzletné řeči o blahu lidu - důležitý jen jeho vlastní byznys.

Autor je komentátor Českého rozhlasu