Jan Vávra: Jak naložit s veřejným pobouřením?
Demokratická společnost není postavena pouze na institucionálním uspořádání, kam patří třeba dělba moci, svobodné volby a vláda zákona. Demokracie nemůže existovat bez společně sdílených hodnot a představ, jak se lidé mají chovat, které její členové dobrovolně dodržují. Pokud nějaký politik, byť demokraticky zvolený, jedná v rozporu s tím, co je pokládáno za správné – a nemusí nutně porušit zákony –, bývá v demokratických společnostech vystaven tlaku, aby rezignoval.
Obecné pobouření nad okolnostmi, za kterých Miloš Zeman udělil milost vedoucímu Lesní správy Lány Miloši Balákovi, odsouzenému za zmanipulování dvousetmilionové zakázky, právě ukazuje na rozpor mezi Zemanovým jednáním a všeobecně sdílenými představami o tom, jak by se měl chovat prezident republiky.
Čtěte také
Rozhořčení nad bezostyšností, s jakou Zeman odůvodnil omilostnění svého de facto podřízeného, vyvřelo do různých nápadů, jak na prezidentovu svévoli reagovat.
Vzhledem k tomu, že problémem je zejména Zemanovo okolí, navrhují někteří politici, komentátoři i demonstranti nechat prezidentskou kancelář takzvaně „vyhladovět“ – abychom použili terminologii samotného prezidenta. O snížení rozpočtu prezidentské kanceláře uvažuje například předseda Pirátů Bartoš. Ministr dopravy Martin Kupka z ODS sice milost také odsoudil, ale snižování rozpočtu by se mělo detailněji probrat. „Ten krok nemá fungovat jako stejně nízká reakce, jakou předvedl prezident Zeman,“ napsal.
Zpřesnit prezidentovy pravomoci
Jiní komentátoři nabádají k trpělivosti, a to i pokud jde o případnou změnu ústavy či zákonů. Archaické právo prezidentské milosti – i amnestie – prý pořád dává smysl. Může se přepracovat, ale rušit ho by bylo unáhlené.
Čtěte také
Další typ reakce navrhl radní Olomouckého kraje pro školství Aleš Jakubec, který vyzval ředitele škol v regionu, aby odstranili obrazy prezidenta Miloše Zemana. Hlavu státu označil za zločince.
Všeobecné rozhořčení je o to silnější, že Miloš Zeman předvedl během svého pobytu na Hradě destrukci pojetí prezidenta jako moudrého a osvíceného panovníka, které se ustavilo od dob Tomáše Garrigue Masaryka. Hlava státu byla v naší zemi ztotožňována s prosazováním vznešených ideálů, současný prezident ale naopak rozvrací naši důvěru v rovnost před zákonem a demoralizuje společnost. Hlava státu není za své konání podle ústavy odpovědná a za prezidentovy činy odpovídá vláda. Pokud tedy současná vláda nechce, aby na ní ulpělo podezření z cynických politických dohod, měla by na prezidentovy praktiky oficiálně reagovat. Osobní rozhořčení některých ministrů na sociálních sítích nestačí.
Reakce vlády by samozřejmě měla posílit demokratické instituce, nikoli je podrývat. Pokud ovšem někteří zaměstnanci prezidentské kanceláře nerozumí ničemu jinému než řeči peněz, nezbývá než použít prostředky, které se někomu mohou zdát jako „nízké“. Rovněž platí, že zákony se nemají měnit při každé příležitosti, která se nám nelíbí. Jestliže se ale ukazuje, že největší šanci na zvolení mají politici, kteří sledují jen osobní zájmy, stojí za úvahu, zda není na čase se tomuto trendu přizpůsobit a zpřesnit prezidentovy pravomoci. Svět se mění a nejsme jedinou zemí, která má problémy s přímo voleným prezidentem.
Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybychom se poučili a podobné politiky vůbec nevolili. Šanci na reparát budeme mít už brzy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
