Jan Vávra: Hledá se kapitán

14. březen 2021

Představte si, že jedete na výletní lodi, která u nějakého ostrova najede na útes a začne se potápět. Není to ostatně tak dávno, co se podobný případ stal u italských břehů. Ale kapitán se tentokrát bude hájit tím, že mu nikdo neřekl, že je tam pod vodou skála.

A pak začne svádět vinu na cestující, protože prý oni chtěli, aby jel s lodí blíž ke břehu. Asi nemusíme rozebírat, jak by se soud s takovými argumenty vypořádal.

Čtěte také

Jestli vám podobné výmluvy něco připomínají, není divu. Andrej Babiš jako premiér neselhal ani tak proto, že jsme pod jeho vedením najeli na skálu, ale proto, že když jsme na ni najeli, bránil se tím, že „ti, kteří měli přijít, nepřišli“. A rozvolňování podle něho dělala vláda přes léto především proto, že všichni lidé křičeli, aby se tak stalo. Kapitán možná může ve chvíli, kdy moře je klidné a v okolí není žádná jiná loď, chodit po palubě a srdečně rozprávět s pasažéry. Ale ve chvíli, kdy loď míří k nebezpečné soutěsce, musí jít na můstek a ujmout se kormidla.

I když je už většině veřejnosti zřejmé, že v roli kapitána Andrej Babiš selhal, zůstává – a do voleb asi zůstane – nadále na kapitánském můstku. A není to jen tím, že se většina opozice obává zákulisních manévrů, které by v případě jeho pádu rozehrál prezident Zeman.

Nedostatek rozhodných a odpovědných vůdců

Čtěte také

Mezi ostatními členy vlády, ani mezi opozičními stranami, ani v jiných občanských strukturách a společenských institucích se zatím neobjevil nikdo, kdo by signalizoval odhodlání převzít odpovědnost a zavelel „k pumpám“. Je skutečně tragickým výsledkem personální situace na naší scéně, že nejrozhodněji vypadá – a také si pořád udržuje nepochopitelně vysoký rating – bývalý ministr Prymula, který předtím musel odejít kvůli podezření ze střetu zájmů z postu ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové a v době covidové krize proslul vysoce papalášskými manýry.

Je zřejmé, že se na kapitánský můstek nikomu z opozičních vůdců nechce, protože může jít o sebevražednou misi. Politiky může strašit příklad Winstona Churchilla, který také vyhrál válku a vzápětí prohrál volby. Ale na druhou stranu je ale krize ideální příležitostí, kdy je možné na sebe strhnout pozornost a sjednotit zatím dosti rozdělenou společnost.

Čtěte také

Prezident Zeman neomylně cítí, že moc je na dosah, ale nikdo jiný se nechystá této možnosti využít. Přitom samozřejmě nejde o to, svrhnout vládu teď. To před volbami skutečně nedává smysl a šlo by jen o přihrávku Zemanovi. Jde o to, vybudovat dospělou a odpovědnou alternativu zmatenému a pubertálně nedospělému způsobu vládnutí, který předvádí současná vláda. Alternativu, která bude schopná a připravená převzít moc a odpovědnost po parlamentních volbách, které nás na podzim čekají.

Bylo by smutné, kdyby této příležitosti dokázali využít jen extrémisté a populisté – o to se například Tomio Okamura evidentně snaží. Neschopnost zvednout moc ze země nezaráží jen u opozice, ale i u ČSSD, která bojuje o přežití. Janu Hamáčkovi se absolutně nedaří hrát hru, kterou uměl dokonale třeba nebožtík Josef Lux. Ten byl sice také slabším partnerem, a to ve vládě Václava Klause, ale dokázal pomocí neustálých drobných konfliktů budovat autonomní lidoveckou politiku.

Jan Vávra

Nedostatek rozhodných, odpovědných a nezkompromitovaných vůdců samozřejmě není jen problémem ČR. V politickém provozu, kde dojem a důvěra mají větší váhu než rozum nebo fakta, po nich prostě není poptávka. Bylo by příjemné doufat, že koronavirová krize bude příležitostí pro změnu, jaká nastala třeba v USA. Ale zrovna tak z ní mohou těžit ještě větší populisté.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio