Jan Vávra: Duchovní sebevražda nebo oslava evropské identity
Sportovní zápolení na pařížské olympiádě a dění kolem ní vyvolalo emoce nejrůznějšího druhu. Bez větší pozornosti médií prošel nejmenší počet medailí získaných na olympiádě během historie samostatného českého státu.
O jiný druh vzrušení se postarali někteří příliš kosmopolitní sportovní redaktoři, kteří vyvolali další díl debaty o přechylování cizích ženských jmen. Soudě podle převládajících názorů budeme zřejmě nadále komolit jména zahraničních sportovkyň a spolu s nimi jména všech žen včetně političek. Ačkoli doma říkáme Karolína Peak nebo Alice Nellis, pokud jde o cizince, říkáme pořád Hilary Clintonová nebo Angela Merklová.
Čtěte také
Ale největší rozruch způsobilo dění, které sportovní soutěže doprovázelo a atmosféra, ve které se hry odehrávaly. Tradicionalisty nejvíce vytočil především zahajovací ceremoniál. Podle maďarského premiéra Viktora Orbána byl olympijský ceremoniál dokladem duchovní sebevraždy Evropy: „Na Západě už lidé nevěří v národní státy. Popírají existenci společné kultury a na ní založené veřejné morálky. Žádná morálka neexistuje,“ stěžoval si Orbán.
Podobně olympiáda znepokojila i našeho kardinála Dominika Duku, podle kterého byli sportovci zneužiti k jiným cílům. Tak jako během OH 1936 v Berlíně byli zneužiti k propagaci nacismu, v Moskvě 1980 k propagaci komunismu, tak letos v Paříži k propagaci nových ideologií, které nám – podle Duky – vlastně říkají, že neexistuje lidská identita.
Duchovní základy Evropy
Pokud by se jedna z největších zemí EU pokusila spáchat duchovní sebevraždu Evropy, bylo by to samozřejmě na pováženou. Naštěstí jak zahajovací ceremoniál, tak celá koncepce olympiády – kromě jiného – naopak připomenuly duchovní kořeny Evropy a její kulturní dědictví.
Čtěte také
I proto se řada soutěží neodehrávala na specializovaných nebo zvlášť postavených stadionech, ale ve městě, často dokonce přímo u nejvýznamnějších kulturních památek. Například plážoví volejbalisté hráli pod Eiffelovou věží, šermíři a lukostřelci soutěžili v Invalidovně a Grand Palais a jezdecké disciplíny probíhaly v zámeckém parku ve Versailles.
Problém spočívá v tom, že režisér zahajovacího ceremoniálu, za který ho pochválil i prezident Macron, připomněl ty duchovní tradice Evropy, které středoevropským tradicionalistům nevyhovují, takže je chtějí potlačit. I my, když mluvíme o naší identitě, myslíme na křesťanské tradice Evropy.
Zapomínáme, že neméně důležitá a zcela zásadní je pro evropskou identitu i druhá evropská tradice, a tou je osvícenství, tradice veřejného používání rozumu a ironické skepse, kterou tak obdivoval Milan Kundera a která s nadhledem zpochybňuje všechny ideologie, včetně jak tradičních křesťanských dogmat, tak oněch nových ideologií, o kterých mluví náš kardinál.
Díky zahajovacímu večeru mohl svět – podle slov slovinského filosofa Slavoje Žižka – nahlédnout do země Descarta, zakladatele moderní filozofie, který pochopil, že vlastní tradice nejsou o nic lepší než domněle „výstřední“ tradice jiných.
Francouzští pořadatelé tedy nepopřeli identitu Evropy. Naopak ukázali, na jakých duchovních základech Evropa stojí, čímž nám naši vlastní identitu připomněli. To není dnes, kdy tolik tradicionalistů zpochybňuje smysl evropského kulturního dědictví, vůbec málo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
