Ivan Štern: Kolik má podob Poslední večeře?
Mnohého vyznáním křesťanského rozlítilo poněkud netradiční zpodobení Poslední večeře provedené během zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Paříži. Ježíše tu představovala francouzská lesbička Barbara Butchová, a jak zpráva dodává, židovského původu. I to samo mělo být projevem provokace. Údajně po výtce nestoudné. Rozčilení ale zapomněli, že i Ježíš byl původu židovského.
Čtěte také
Křesťanství považujeme za svobodomyslné náboženství. Na ně se jako na svobodomyslné Evropané přece odvolávají, snad ani jinak nemohou, když mluví o Evropské unii. Pohoršlivá reakce na poněkud jinak pojatou Poslední večeři nemůže proto nebýt než projevem bigotnosti a pokrytectví, s novodobým pojetím křesťanství neslučitelným.
Pokud totiž z křesťanství odstraníme staleté nánosy jeho zneužívání vrchnostmi církevními i světskými, sloužilo jim hlavně jako mocenský nástroj, zjistíme, že má ve své podstatě smysl pro humor a nahlíží na sebe s nadhledem, vědouc, že už jen sám sklon k bigotnosti je nebezpečný nejen pro samu víru, ale je hrozbou i pro každého poctivého nositele té víry.
Dějiny přinášejí bezpočet příkladů násilí, k němuž se křesťanství po staletí uchylovalo, sotva se stalo mocenskou institucí.
Zajímalo by mě, kolik z těch dnes pohoršených kritiků bylo pohoršeno z reakce bigotních muslimů, když před lety dánský karikaturista uveřejnil obrázek Mohameda s odjištěnou bombou na hlavě?
Každá podoba je pravá
Čtěte také
Kolik z nich s nechutí patřilo na perské a arabské mladíky navedené íránskou teokraturou, aby v reakci na karikaturu veřejně pálili dánské vlajky a slibovali prohnilému Západu odvetu? Kolik z nich se prsilo, že my, křesťané jsme intelektuálně a duchovně natolik na výši, že si na rozdíl od islamistů umíme sami ze sebe udělat dobrý den? Nejspíš drtivá většina z nich.
Názor na věc přináší i stará židovská anekdota:
Od nepaměti, sotva je v Římě zvolen nový papež, požádá varšavský vrchní rabín papeže o audienci. Na ní mu předá dopis, který pamatuje časy raného křesťanství. Papež dopis potěžká a rabínovi jej neotevřený vrátí.
Tak se děje už po staletí, kdykoli, kdy je zvolen nový papež. Až polský papež Jan Pavel II. to nevydržel a pozval rabína do svých soukromých komnat. Tam dopis rozpečetili a četli:
Poslední večeře. Účet. Třináctkrát telecí hrudí na jeruzalémský způsob. Třináct nekvašených chlebů. Třináct pint jeruzalémského vína. Celkem 36 šekelů splatných ihned. Solomon, syn Mojšeho, hostinský.
Teď se teprve dohadujme, kolik že podob může mít Poslední večeře. A která že to z nich je ta pravá? Nemá náhodou pravdu stará rabínská moudrost, podle níž tou pravou je každá z nich?
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
