Jan Vávra: Chtějí voliči jen silné vůdce?

Většinou se všichni shodnou na tom, že oba politici představují typ silného charismatického vůdce, který zadupe své soupeře do země a dokáže mobilizovat své voliče jednoduchými a emoce vzbuzujícími výkřiky.

Jan Fingerland: Andrej Babiš jako kulturně-psychologický typ

• Upravit
• Smazat

Andrej Babiš získal mimořádně silné postavení přinejmenším u části české společnosti. Jak to dokázal? Něčím, co jiní nedokážou ani napodobit.

Dovedeme-li tento názor do důsledku, pak nemalou část populace přitahuje především bojovné odhodlání sebevědomého vůdce, kterému pak rádi svěří odpovědnost za svoji každodenní život, bez ohledu na to, aby kriticky zkoumali jeho program nebo důsledky jeho činů. Z hodin dějepisu si samozřejmě pamatujeme, že podobný model v určitých historických situacích skutečně funguje.

Přesvědčivý výsledek Zuzany Čaputové v první kole prezidentských voleb na Slovensku, kdy druhý postupující nedosáhl ani poloviny hlasů odevzdaných pro ni, do značné míry tyto zaběhlé teorie zpochybňuje.

Pravdou samozřejmě je, že se liberální tábor dokázal shodnout na Čaputové jako na jediném kandidátovi, kdežto protievropská a nacionalistická scéna postavila minimálně dva navzájem si konkurující kandidáty, ale i tak stojí příčiny jejího úspěchu za zamyšlení.

Zápas s českým Mečiarem

Zuzana Čaputová není bojovný táborový vůdce drtící nemilosrdně své soupeře. Jejím hlavním programem – pokud lze o nějakém programu vůbec mluvit – je slušnost, tedy vlastnost, která našim vůdcům buď chybí, nebo ji dokonce provokativně odmítají. Hesla, která Čaputová opakuje – slušnost, férovost, boj proti zlu – patří spíše do moralistního než do standardního politického slovníku.

Kamila Pešeková: Nad Tatrou se blýská na lepší časy

• Upravit
• Smazat

První kolo slovenských prezidentských voleb dopadlo podle očekávání. Zvítězila v nich nezávislá kandidátka Zuzana Čaputová, i když zdaleka ne tak drtivě, jak ještě před dvěma týdny naznačovaly průzkumy.

Její úspěch by samozřejmě nebyl možný bez vyhrocené atmosféry, jaká vládne na Slovensku po vraždě Jána Kuciaka, kdy společnosti došla se stávající politickou garniturou trpělivost. Ale určitý deficit spravedlnosti, který Čaputová slibuje řešit, byť ne tak výrazný jako na Slovensku, panuje i u nás.

Ale těžko si dovedeme představit, že by proti našim ostříleným a osvědčeným politickým matadorům mohl udělat podobný výsledek někdo, kdo by přišel s programem obnovy morálky a slušnosti. Nepochybně by se na něho ze všech stran sneslo zostuzující a zničující označení pravdoláskaře.

Důvody tohoto rozdílu mezi naší a slovenskou společností mohou být různé. Můžeme se utěšovat, že jsme na tom lépe než Slováci, protože u nás se novináři – přes všechny výzvy prezidenta – zatím nestřílejí. Můžeme si říci, že u nás funguje standardní reálná politika, kdežto Čaputová oživuje myšlenku takzvaně nepolitické politiky, jakési pohádky hraničící s kýčem.

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Naproti tomu slovenští voliči ve své většině nepodlehli nacionalistům, kteří vykřikují bojovná hesla proti migrantům. A zvolili úplně jiný program, než jaký byl – aspoň zatím – úspěšný ve většině zemí Visegrádu.

Možná je úspěch slibů o znovuzavedení slušnosti dán i tím, že Slovensko si muselo vybojovat svůj vnitřní zápas s Vladimírem Mečiarem. V tom případě je ale na místě otázka, jestli nás zápas s naším Mečiarem náhodou teprve nečeká.