Jan Vávra: Charisma autoritativních vůdců
„Svět už není založen na soupeření Západu a Východu, ale na soupeření demokracie s různými druhy autokracie,“ řekl český prezident Pavel v sobotu při zahájení zasedání Vojenského výboru NATO v Praze. Fenoménem doby je skutečně ochota nemalé části veřejnosti naslouchat silným, autoritativním vůdcům a nechat se jimi vést, ať už jejich politika sleduje jakékoli cíle.
Lidé těmto politikům bezmezně věří, pokládají je za své ochránce a jsou ochotni jim prominout jakákoli pochybení, včetně jejich problémů se zákonem. Nejobdivovanějším politikem se silně autoritářskými sklony je samozřejmě Donald Trump, který má řadu obdivovatelů i u nás, ale podobných charismatických autoritářských lídrů je v zemích, které byly – nebo ještě stále jsou - pokládány za demokratické, více.
Příkladem může být třeba turecký prezident Erdogan, izraelský premiér Netanjahu, v Evropě maďarský premiér Orbán nebo jeho slovenský kolega Fico. I my máme svoji – proti ostatním naštěstí trochu soft – verzi takového charismatického politika v Andreji Babišovi.
Přitažlivost těchto politiků není dána jejich reálnými výsledky, byť některým nelze určité úspěchy upřít, víra voličů v jejich schopnosti má většinou iracionální kořeny. Voliči Donalda Trumpa věří jeho tvrzením, že kdyby on byl prezidentem, nebyla by ani válka na Ukrajině, ani v Gaze.
Zatímco podle politologických pouček voliči vybírají politika podle toho, zda jeho program slibuje hájit jejich zájmy, občané volí populistické a autokratické politiky, kteří mají ve skutečnosti zájmy zcela protichůdné těm jejich.
Čtěte také
Andreje Babiše volí chudší část populace, které jde o něco úplně jiného, než jsou důvody, proč šel největší český velkostatkář do politiky. Dřívější předpoklady pro úspěch v politice – osobní integrita, pravdomluvnost nebo dokonce charakter – nehrají žádnou roli, největší požadovanou kvalifikací je dnes, kdy argumenty byly nahrazeny dojmy, charismatem a přesvědčivostí.
Tito politici nenabízejí řešení konkrétních problémů, svůj program staví na obraně jimi prosazovaných hodnot, což bývá většinou národ jako nejvyšší hodnota, často náboženství a s ním spojené boje proti potratům nebo manželství homosexuálů, všude pak bezpečnost, nejčastěji v podobě obrany proti cizincům a migrantům. Tak rozdmychávají kulturní války, které slibují nemalé části populace nalézt to, po čem je dnes taková poptávka – a to je identita.
Nedůvěra k elitám
Populisté samozřejmě využívají nedůvěru veřejnosti k elitám. Mají jednoduchou odpověď na všechny komplikované otázky a rovnou ukazují na ty, kteří jsou podle nich za dnešní krizi odpovědní. Základ jejich úspěchu spočívá ve schopnosti mobilizovat své příznivce tvrzením, že právě v tuto chvíli jde o všechno.
Demokratické strany hledají obranu proti autokratickým a populistickým politikům obtížně. Snaží se apelovat na rozum a poukazovat na nepravdivá tvrzení populistů. Měly by se ale umět vystoupit ze svých ideologických bublin a zamyslet se i nad důvody, které veřejnost do náruče populistických vůdců nahánějí.
Je třeba otázkou, zda liberálové nespoléhají příliš na ekonomické ukazatele a neopomíjejí méně racionální stránky lidské povahy. Ty mohou být v současné zmatené společnosti, která odvrhla jedno jediné společné vidění světa, silnější, než jsme ochotni si připustit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
