Ivan Štern: Apolitičnost jako živná půda pro populismus
U příležitosti výročí postavení berlínské zdi vydala Spolková centrála pro politické vzdělávání řadu esejí, věnovaných problému sžívání obou částí rozděleného Německa. Symbolem vzájemné odloučenosti byla právě berlínská zeď.
Ačkoli není po ní více než třicet let ani památky, stačí se jen podívat na volební mapu Německa. I zeměpisu neznalý pozorovatel ihned rozpozná, kudy vedla dělicí čára mezi východním a západním Německem. Vykreslují ji východoněmecké oblasti.
Čtěte také
Ve volbách tu nejvíce voličských hlasů získává Alternativa pro Německo, blíženec francouzského Sdružení pro národ Marine Le Penové, Ligy severu Mattea Salviniho anebo Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury.
Ač si východní Němci zažili komunistickou diktaturu, jejich značná část dává přesto přednost silám, jejichž politickým cílem je rozložení demokracie, a ne její posilování.
Čtenáře zmíněných esejí zaujme esej nadepsaná Vybrzďovaná demokracie. Autor Steffen Mau, profesor sociologie na berlínské Humboldtově univerzitě, nachází příčinu dnešního stavu v událostech odehrávajících se bezprostředně před a po pádu berlínské zdi.
Politická pasivita
Východoněmeckou společnost té doby je možné vyložit jako probouzející se a hledající svoji vlastní nekomunistickou, pro mnohé autentickou socialistickou tvář. Nabývala podoby rodící se občanské společnosti.
Čtěte také
Šlo jí především o to vést společenský dialog nad vlastní budoucností a nad otázkou, jak uspořádat mocenské poměry, aby se země stala opět demokratická a svobodomyslná, a aby svobodně, bez pronásledování se mohla takto rozvíjet. Sjednocení Německa v roce 1990 ji odsunulo stranou.
Začal převažovat import jak hospodářských, tak i politických vzorců, ověřených letitou praxí západního Německa. Východ Německa se podle profesora Maua stal trpným, v mnoha případech velmi ochotným konzumentem západního způsobu politického i hospodářského života, a přestal si trápit hlavu s poznáním sebe sama. Výsledkem byla politická pasivita, jež nakonec vyústila v přesvědčenou apolitičnost, překvapivě živné to půdy pro všechny myslitelné podoby politického populismu.
I když příčiny u nás byly poněkud jinde, podobně na frak dostávala i česká společnost. Vzpomeňme jen, kterak veškeré pokusy se politicky vyjadřovat, a tak hlouběji ukotvit rodící se občanskou společnost byly utloukány argumentem, že mluvčí k tomu nedostal ve volbách mandát. Tudíž má mlčet.
Výsledkem nebyl růst angažovanosti, ale prohlubující se vědomí toho, že se opět zrodila elita, pro niž náš jazyk má slovíčko „oni“. Zavládla marnost. Zrodilo se přesvědčení, že politika je špinavá. Živná to půda pro všechny možné Babiše, Okamury a Šlachty.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
