Jan Vávra: Čeká nás divoká jízda
Už je jasné, proč Andreji Babišovi tak vadilo prezidentovo veto novely zákona o rozpočtové odpovědnosti, i když pro něho nebude problém ho přehlasovat. Čím více se o rozpočtové odpovědnosti a o schodcích, které Babišova vláda chystá, mluví, tím je to pro něho nepříjemnější.
Babišova vláda slíbila všem všechno možné a tvrdila, že si na to vydělá propouštěním úředníků, lepším výběrem daní a větším výkonem ekonomiky. Ovšem plánované úspory jsou proti plánovaným výdajům řádově úplně jinde. Vláda si tak musí masivně půjčovat peníze. To je v době, kdy se ekonomice daří, proti všem ekonomickým poučkám.
Čtěte také
Andrej Babiš i Alena Schillerová tvrdí, že o nic nejde, protože zadlužení České republiky je vzhledem k jejímu HDP oproti jiným zemím nízké. To je sice pravda, ale na druhou stranu se zadlužujeme velice rychle. Trhy nám evidentně nedůvěřují, protože si půjčujeme na mnohem vyšší úrok než ostatní evropské země. Z tohoto důvodu stojí obsluha státního dluhu – tedy splácení úroků, nikoli jistiny – už zhruba 110 miliard ročně.
Andrej Babiš dokonce omezil slibované dárky pro své voliče – například pro důchodce – protože zjistil, že by to stálo příliš mnoho. A nedávno přišel s dalším slibem. V příštím roce sice vláda zasekne rekordní sekeru, ale pak prý začne schodek snižovat. Tomu, že by populista jako Babiš začal šetřit v roce prezidentských voleb a rok před parlamentními volbami, uvěří dnes málokdo.
Čtěte také
Opozice protestuje, prezident vetuje, ekonomové varují, že nás čeká náraz do zdi podobný řeckému scénáři, kdy bude třeba razantně zvyšovat daně a snižovat důchody, ale většinu veřejnosti to nechává chladnou. Lidé se více než kolapsu státních financí pořád obávají migrace nebo ztráty národní identity. Také Milion chvilek rozhodně kvůli zadlužování státu protestovat nebude.
Z jakého důvodu tedy není obří výše schodku státního rozpočtu pro českou společnost politikum? Může za to jen nízká finanční gramotnost?
Dluh zaplatí někdo jiný
Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že velká většina české veřejnosti považuje vysoký schodek státního rozpočtu za vážný problém, ale zároveň odmítá jakékoli škrty v sociálním zabezpečení, penzích a veřejných službách. Přes 80 procent občanů v reprezentativních průzkumech preferuje omezování administrativy státu.
Problémem je, že tyto dvě představy absolutně nejdou dohromady. Navíc – i kdybychom propustili všechny státní úředníky – nebude to na plánované výdaje státu ani zdaleka stačit.
Čtěte také
Dřívější představa Miroslava Kalouska a jiných pravicových politiků, že voliči ocení rozpočtovou odpovědnost, se ukázala jako iluzorní. Ovšem je třeba dodat, že rovněž všechny pokusy pravicových vlád o rozpočtovou odpovědnost selhaly, protože přenesly veškerou zátěž úspor jen na nízkopříjmové vrstvy.
Tito voliči pak snadno uvěřili Andreji Babišovi, že se nic neděje, pokud si budeme chvíli užívat na dluh. Stejně to zaplatí v budoucnu někdo jiný. A ani je netrápí, že to budou třeba jejich děti. Nakonec média, různí koučové a všudypřítomná reklama nás nabádají, abychom se starali jen o sebe a především si plnili své sny. Co bude potom, málokoho zajímá. Jedním ze znaků populismu je totiž uvažování ve velice krátkodobém horizontu.
Podobně znepokojivá je velice slabá identifikace občanů se svým státem. Stát nepokládají lidé za svůj, protože si ho podle nich přivlastnili politici a velký byznys. Toto odcizení občanů od správy země, stejně jako uvažování ve stylu „po nás ať přijde potopa“, bude dost obtížné měnit. A zatím se o to ani nikdo nesnaží.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
