Jan Macháček: USA a koronavirus, kultura, politika, ekonomika
V rámci nepřetržitého zpravodajství o tom, jaká opatření přijímá ve věci koronaviru česká vláda, případně o tom, co se děje v Itálii, možná neškodí podívat se na chvíli za oceán, do USA.
Nejprve několik poznámek obecně kulturního charakteru. Nelze si nevšimnout, že řada z nás si na sociálních sítích čechobijecky odplivává nad tím, že hloupí Češi skupovali špagety a konzervy.
Čtěte také
Za prvé to už přestalo, za druhé to dělá každý národ a za třetí v tomto druhu předzásobení a syslení byli vždy světoví rekordmani právě Američani. Asi jde ještě o pozůstatek studené války, kdy si tam lidé hloubili na zahradách bunkry. Také jsou za Atlantikem zvyklí na častější přírodní kalamity.
Dobré je také vědět, že pro Američany je Amerika středem světa, pohlížejí na svět amerikanocentricky. Evropa se jim už před pár týdny začala jevit jako jeden velký podregion Itálie.
Velké americké univerzity zahájily už před dvěma týdny exodus svých studentů z celé Evropy domů. Americké korporace začaly rušit účast na evropských konferencích a stejně tak zakázaly svým zaměstnancům cestovat. Mezi americkými elitami jsou obavy o zdraví velice silné, z pohledu Evropana se to může jevit jako vybičování blížící se hysterii.
Ekonomická krize ve tvaru písmene U
USA jsou ale také země propastných sociálních rozdílů a podstatné je, že mnoho lidí si neplatí žádné zdravotní pojištění, a mnoho sociálně slabých a méně vzdělaných lidí může proto váhat někam volat a hlásit se k nějakému testování. To je potenciálně obrovský průšvih.
Čtěte také
Amerika je dnes také zemí propastné a patologické politické polarizace. Nenávist v politice a ve společnosti už je taková, že řada lidí se upřímně těší, že jim koronavirus a související ekonomická krize pomůže zbavit se Donalda Trumpa.
Vstup do krize Trump opravdu nezvládl. V pátek, při návštěvě centra pro kontrolu infekčních nemocí v Atlantě, například americký prezident pravil: „Každý, kdo potřebuje test, dostane test. Jsou tam. Mají ty testy. A ty testy jsou krásné.“ Jestli jsou testy „krásné“, to se těžko soudí, ale nebyla pravda, že každý, kdo potřeboval test, test dostal. Ke konci února Trump řekl, že „v USA je koronavirus velice pod kontrolou“. To se ukázalo být iluzorní.
Trumpova administrativa je pod velkou kritikou. Jak to, že Jižní Korea může otestovat 140 tisíc lidí, a mnohem větší a bohatší Amerika jen několik tisíc? Jak ale píše komentátor Tyler Cowen na serveru Bloomberg, tak pro Ameriku běžně platí, že se ve všem nejprve trochu camrá, a nakonec dospěje k energickému a efektivnímu výronu.
Čtěte také
Winston Churchill říkával: „Američanům můžete vždycky věřit, že udělají správnou věc, tedy potom, co vyčerpají všechny ostatní možnosti.“ V prosinci 1941 Američané vůbec nečekali japonský útok na Pearl Harbor, ale o půl roku později už v bitvě o Midway uštědřili Japoncům první velkou a rozhodnou porážku.
Podobně Američané podcenili před 11. zářím 2001 nebezpečí terorismu. Pak ale zvýšili dozor a kontroly na letištích, začali brát vážně praní špinavých peněz, bojovali s teroristy v Afghánistánu. Nehledě na to, že Amerika má silnou tradici občanské společnosti a dobrovolnictví a to se v boji s epidemií bude hodit.
Vývoj léků a vakcín pro potřeby celého světa se také bude odehrávat především na amerických univerzitách, v amerických firmách a laboratořích a s injekcemi amerického finančního kapitálu.
Co se týče ekonomické krize, dokážou být americká vláda i centrální banka mnohem pružnější než Evropa. Americký státní rozpočet není svázán žádnou svěrací kazajkou maastrichtských kritérií a tamější centrální banka má odvahu experimentovat a implementovat odvážná a kreativní řešení. Ani na ten pád Trumpa bych si moc nesázel. Ekonomická krize bude mít asi tvar písmene U a v druhé polovině roku už možná přijde masivní ekonomické oživení.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
